Jednoho dne šel muž s vázankou proutí po kluzké lávce přes řeku. Najednou — prásk! — a sekera mu spadla do řeky. Muž sešel z lávky na břeh a naslouchal.
A tu z vody vylezla kočka. Byla to Vodní Kočka — duch řeky. Její srst zářila jako hladina řeky na slunci a oči měla zelené barvy, jako říční řasy.
Tvá sekera právě spadla do mé řeky? — zeptal se duch.
Ano, je moje. Vraťte mi ji, prosím!
Vrátím, jen když vyřešíš náš spor. Kdo je silnější — voda nebo země?
Země, země je silnější!
Po těchto slovech se duch řeky zamračil a odpověděl:
Pochybuješ o mé síle? Provedu pro tebe tři zázraky! Posaď se mi na záda!
Muž si sedl a duch se vznesl do vzduchu. Jak dlouho letěli, nikdo neví, ale přistáli v poušti.
Vidíš poušť? — zeptal se duch řeky.
Ano, — odpověděl tesař.
Tak se dívej! — vykřikl Kočka a udeřil tlapou do písku.
Z vzniklé jamky hned začal téci potůček. Duch udeřil ještě silněji a z jamky začala téci řeka. Byla větší než potůček, ale přesto by ji nikdo nenazval řekou. Ale pak Kočka udeřila potřetí a z jamky začala téci široká, plná řeka. Hned nato se země kolem začala měnit: na povrchu se začaly objevovat rostliny. Ještě chvíli — a místo rostlin se objevily jasné květy, keře se šumícím listím a obrovské stromy, jejichž koruny se dotýkaly samého nebe.
Vidíš, co může voda! — zasmál se vodní duch. — Stále mi nevěříš?
Věřím, — odpověděl tesař.
Dívej se dál! Posaď se mi na záda!
A zase jsou v letu. Tentokrát přistáli na poli, suchém jako podzimní list. Duch opět udeřil tlapou a z jamky tryskl pramen.
Zvadlé klasy se hned začaly narovnávat a brzy vypadalo pole jako zlaté.
Letíme dál! — rozkázal duch a vznesl se do vzduchu.
Dlouho letěli, ale nakonec se duch zastavil ve vzduchu a tesař pochopil, co ho znepokojilo a dokonce rozzlobilo. Právě letěli nad řekou a ostrov uprostřed hořel.
Ale duch se nevzdal. Mávl tlapou směrem k ohni a vody řeky se jakoby zběsily. Voda se vlnila, bublala a nakonec se vylila na ostrov. Poslední plamen zablýskl a oheň zhasil.
Vidíš? — zeptal se duch.
Vidím, — odpověděl tesař.
Duch odvezl tesaře k své řece a vrátil mu sekeru.
A tesař si až do stáří pamatoval lekci o síle vody, kterou mu byla dána.
