V jedné kouzelné zemi žila kouzelná stvoření, která vypadala jako trpaslíci a která od narození dostala kousek štěstí. Mohli jej darovat kterémukoliv člověku podle svého uvážení. Museli to však udělat před svými dvacátými narozeninami. Jinak by tento kousek štěstí jednoduše zmizel.
Jeden takový trpaslík Roky se nespěchal se sdílením svého kousku štěstí. Ale nevyhnutelně se blížily jeho dvacáté narozeniny a musel během týdne určitě najít člověka, kterému by chtěl darovat svůj kousek štěstí.
Napřed se rozhodl zeptat se svých přátel, komu darovali své dary.
Daroval jsem kousek štěstí chlapci, který snil o hračce, kterou si jeho rodiče nemohli dovolit koupit.
Rekl Rokymu jeho přítel.
A jak jsi ho našel?
Velmi jednoduše. V našem lese je strom přání. Lidé k němu často přicházejí a vážou si na něj stuhy, na kterých si zapisují svá tajná přání. A pak je poměrně snadné tohoto člověka najít. Náš Mudřín má zvláštní zrcadlo. Ukazuje toho, na koho myslíš.
Moc ti děkuji. Půjdu si také k tomuto stromu.
Roky se vydal do lesa a našel důležitý strom, o kterém mu vyprávěl jeho přítel. Bylo to poměrně snadné, protože vynikl. Byl to obrovský strom zcela pokrytý barevnými stuhy.
Roky byl překvapen, kolik přání mají lidé. Začal číst nápisy. Na jedné z nich bylo napsáno: "Chci hodně peněz".
Zda jsou peníze štěstí? V naší zemi vůbec nejsou peníze, ale my žijeme šťastně.
Pomyslel si Roky a pokračoval v zkoumání nápisů na stuhách.
Na další stužce bylo napsáno: "Chci nové dálkově ovládané auto".
Nové? To znamená, že už takové má. A proč mít mnoho stejných hraček?
Pomyslel si Roky.
Roky pokračoval v zkoumání nápisů na stuhách. Ale jaké přání si vezl, vždy se mu zdálo hloupé a nesmyslné. A pak na nejnevýraznější stužce viděl nápis: "Velmi chci, aby byla moje maminka zdravá".
Roky radostně a s chvěním popadl tuto stuhu a běžel domů k Mudřínovi. Byl nejstarším trpaslíkem v jejich kouzelné zemi a znal odpovědi na mnoho otázek. Často se na něj obraceli o pomoc a rady.
Roky vběhl do Mudřínova domu. Tak se zadýchal, že nemohl říci ani slovo.
Dobré odpoledne, Roky. Co se stalo?
Zděšeně se zeptal Mudřín.
Ahoj, Mudříne, slyšel jsem, že máš kouzelné zrcadlo, které může najít kohokoli.
Řekl Roky zadýchaným hlasem.
Ano, je to pravda. A proč jej potřebuješ?
Vidíš, za týden mi bude dvacet let a já jsem stále nedal svůj kousek štěstí. Nebyl nikdo hoden. Ale našel jsem na stromě přání něco, co bych chtěl uskutečnit.
Řekl Roky a podal Mudřínovi stuhu.
To je opravdu hodno přání. Tento člověk si štěstí zaslouží.
Řekl Mudřín a vytáhl zrcadlo.
Držíce se za ruce, podívali se do zrcadla a viděli malého chlapce, který seděl u postele, v níž ležela jeho maminka. Byla velmi hubená a bledá. Po tvářích chlapce tekly slzy. Přitiskl se k mamince a líbal její ruku.
Mudřín dal Rokymu kouzelné rukavice, které mu umožnily projít přímo zrcadlem a octnout se na místě, které ono ukazovalo. A Roky bez váhání odešel k chlapci.
Vytáhl svůj kousek štěstí.
Ahoj, chlapče, řekni mi, co je pro tebe štěstí?
Zeptal se Roky na malého chlapce.
Je to zdraví mých blízkých. A kdo jsi ty?
Zeměle se zeptal chlapec.
Na tom nezáleží. Ale mohu ti darovat svůj kousek štěstí.
Řekl Roky a podal chlapci balíček.
Chlapec jej vzal a v tu chvíli se stalo zázrak. Maminka chlapce otevřela oči. Její kůže nabyla přirozeného barvy. Chlapec objal maminku a v tu chvíli byl nejšťastnější na světě. A trpaslík byl rád, že daroval svůj kousek štěstí hodnému člověku.
Každý má své pojetí štěstí. Ale každý z nás se shodne, že štěstí je, když jsou naši blízcí zdraví a opravdu šťastní.
