Zuzana řítila se na koni po rovné zelené trávě. Ještě nikdy nejela tak rychle. Nebo se jí to jen zdálo kvůli adrenalinu v krvi. Musela to stihnout. Každou vteřinu na druhém konci Říše zvířat dostávali její kamarádi a bratři modřiny od ran obušků zlobivých trolů. Proto pospíchala, jak jen mohla. Vítr jí foukal do tváře a z očí jí tekly slzy.
Mezitím Říše zvířat držela obranu. Zlí trolové postupovali a mlátili její obyvatele obušky.

V první linii obrany stáli pancéřníci a nosorožci. Údery snášeli nejlépe ze všech, protože kromě brnění měli i přirozený pancíř a silnou kůži.

Zbroje pro účastníky bitvy vyrobili bobři. Držet obranu a čekat na Zuzanu, to byl plán moudrého starého vlka, který tento plán připravoval od chvíle, kdy Příšera Říši zvířat vyhlásila válku. Kéž jen Zuzana stihne přijet včas!

V brnění byla tak všechna zvířata, včetně myšek, které trolům píchaly do nohou. Spíše je tím rozptylovaly, než že by jim způsobovaly skutečnou škodu.
Zuzana se blížila k mostu přes příkop na nejvyšší možnou rychlost. Tam Říše zvířat končila a začínalo území, kde žila Příšera.
Hluboký příkop obklopoval příbytek Příšery. Ukrývala se tam a vydávala rozkazy zlým trolům, drakovi a ostatním tvorům, kteří se jí báli a poslouchali ji.
Proč se jí báli, to už si nepamatovali, prostě se to tak vžilo. Když se ale Příšera rozhodla napadnout Říši zvířat, zvířata se nebála a rozhodla se vzepřít.
Zuzana se se zvířaty přátelila celý život, pokud si pamatovala. Když ji požádali o pomoc, nezaváhala ani vteřinu. Blížila se k mostu a uviděla obrovského draka. Byl červený, tříhlavý a z každé hlavy dokázal vypustit mohutný proud ohně.

Drak byl velmi velký a tlustý. Malá křidélka za zády zůstala spíš na ozdobu než na létání, protože už ho neunesla. Drak hlídal Příšeru, zatímco zbytek nečistoty bojoval se zvířaty.
Zuzana jela přímo na draka. Ona a její věrný kůň byli jediní, kdo neměli žádné brnění. Mohli tak jet rychleji. A stejně by žádné brnění nepomohlo proti ohnivým proudům obrovského draka.
Na bojišti se zlí trolové radovali a mysleli si, že vítězí. Zvířata pomalu ustupovala, ale nevzdávala se.
Trolové mlátili obušky pancéřníky a nosorožce, a občas dostali i opice, které se připlížily blízko, aby na nepřátele hodily prázdnou skořápku od ořechu. Naštěstí je brnění chránilo a zůstaly jen malé modřiny.
Trolové věděli, že za jejich zády stojí obři, kteří byli vyšší než sloni z Říše zvířat a ještě do bitvy nezasáhli. A jejich Příšeru hlídal obrovský drak. Jak by mohli prohrát?)
Drak uviděl Zuzanu a ušklíbl se. Připravoval se na skutečnou bitvu a tady na koni jede nějaká malá holka. Bez ochrany a skoro bez zbraně. Ano, měla toulec se šípy a luk, ale co s nimi asi udělá? Šíp by ho v nejlepším případě jen lehce polechtal. Se holkou vypořádá hned. Bude to snadné vítězství.
Mezitím Zuzana, ještě před drakem, odbočila a přejela most přímo ke příkopu. Čím blíž k němu byla, tím rychleji jí bušilo srdce.
„Kéž by to vyšlo, kéž bych jen přeskočila, kéž bych jen přeskočila. A co když to nevyjde, co pak?“
Spadne do příkopu a zvířata prohrají bitvu…
„Ne, takové myšlenky musím zahnat!“ rozhodla se dívka.
Příkop byl už úplně blízko a v jednu chvíli Zuzana zpanikařila. Tu jí v hlavě zazněl hlas otce: „Zuzi, všechno se ti podaří! Zvládneš to, věřím ti a jsem na tebe hrdý.“
Zuzana už žádné pochyby neměla. Ještě víc se sklonila ke koni, pobídla ho patami do boků, ačkoli kůň už běžel velmi rychle. Doletěli k příkopu, Zuzana se postavila v třmenech, kůň se zadníma kopyty odrazil od okraje srázu a oba se vznesli do vzduchu.

Drak teprve teď pochopil, co se děje. Ta dívka prostě projela kolem něj a přeskočila příkop. Vyrazil k příbytku Příšery, rychle přebíral tlapami a pomáhal si malými křidélky, ale kam by stačil za Zuzanou a jejím koněm…
Zuzana trochu zpomalila. Teď už se nemusela tolik ponáhlat. Potřebovala popadnout dech, uklidnit se a dát rukám chvilku odpočinku. Nejdůležitější úkol ji totiž teprve čekal.
Jela přímo k příbytku Příšery, který zůstal bez stráže. Když se k němu přiblížila, vytáhla z toulce šíp, zapálila ho a bez zastavení ho vystřelila přímo na slaměnou střechu, která se hned začala hořet.

Za pár minut dorazil drak. Zadýchaný přiběhl k příbytku Příšery, který naplno hořel. Co mohl udělat? Uměl chrlit oheň, ale hasit ho neuměl.
Zuzana se už vracela zpět k volnému mostu, aby se vrátila do Říše zvířat. Na obloze uviděla moudrou sovu, která to celou dobu pozorovala z oblaků.
Sova přistála nad bojištěm a zavolala: „Trolové, přestaňte! Za co bojujete? Příšera už není! Nemáte se čeho bát.“
Trolové a obři začali házet zbraně a utíkat z bojiště, každý jiným směrem. Vždyť proč by s tím pokračovali, když už není Příšera, které se tak báli a kvůli níž vůbec šli do války.
Říše zvířat jásala a radovala se. Zvířata si sundávala brnění a objímala se. Později se k nim připojila i Zuzana se svým koněm.
O nějaký čas později procházela Zuzana se svým tatínkem podél mořského pobřeží.
Tati, řekla Zuzana, podařilo se mi přeskočit ten příkop a zachránit Říši zvířat.
Ano, holčičko, vím to a jsem na tebe hrdý. V životě se ti všechno podaří!
Zuzana chtěla říct, že ho má ráda, ale podívala se na něj a pochopila, že to ví i bez toho.