Říká se: „Na Nový rok se všechna přání vždy splní, všechno se vždy stane skutečností". Vím to jistě, protože se mi v životě stala právě taková historie...
Stalo se to dávno, ještě v dětství. Měl jsem jednoho nejlepšího přítele Honzu. Žili jsme v jednom domě a byli jsme nerozluční.
A tak mě Honza na Nový rok pozval k sobě na návštěvu. Ale když jsem přišel, viděl jsem, že pozval i další kluky z naší třídy. Velmi jsem se urazil a rozzlobil: "Nejsem snad jeho jediný přítel?" - a odešel jsem, aniž bych mu popřál k svátku.
Tak jsem seděl ve své pokoji, ani jsem nepřišel ke slavnostnímu stolu - tak se mi pokazila nálada.
A tu slyším:
Ahoj. Co tu děláš sám? Přece je svátek.
No a co, že je svátek. Já možná mám žal.
Řekl jsem, aniž bych se obrátil.
Jaký žal?
Něco zašustělo vedle mě.
A tu jsem viděl před sebou maličkého panáčka. Byl hubený a třpytivý jako sněhová vločka. A za jeho zády jsem viděl dvě průhledná křídla.
Kdo jsi?
Podivil jsem se.
Jsem sněhový anděl. Scházíme se na Zem jen v novoroční noc.
A proč? A k čemu?
Zeptal jsem se zvědavě.
Protože právě v novoroční noc si lidé přejí svá nejskrytější přání. A my jsme ti andělé, kteří tato přání splňují. Takže si myslíš, že máš štěstí. Přej si něco!
Ne, nemám žádné přání... Tak jsem chtěl strávit Nový rok s Honzou, ale on pozval všechny kluky z třídy. Vypadá to, že není můj přítel.
A kdo je ten Honza?
Zeptal se anděl.
Honza... No, jak ti to mám říci... No, jsme spolu pořád. Jednou třeba...
Zamyslel jsem se a začal si vzpomínat na různé příběhy o nás s Honzou. Vyprávěl jsem, a anděl se na mě díval svýma velkýma dobrýma očima a zamyšleně se usmíval.
A čím déle jsem vyprávěl, tím jasněji jsem si uvědomoval, jak jsem měl štěstí, že mám takového přítele, jako je Honza. A že Honza má takového přítele, jako jsem já. Jak je skvělé, že se máme navzájem.
Nepamatuji si, jak jsem usnul a kam se sněhový anděl podělal. Pamatuji si jen, že jsem si pomyslel, jak by bylo hezké, kdyby měl Honza a já spoustu takových přátel, jako jsme my dva.
Mě probudilo zaklepání na okno - my jsme s Honzou dělali často: házeli jsme sněhovou kouli na okno. Vyšel jsem na dvůr a před mým vchodem jsem na sněhu viděl otisk "sněhového anděla" a vedle stál Honza s kluky z třídy:
Šťastný Nový rok, spáči! Jdeme na bruslení. Pojď s námi!
Šťastný Nový rok, Honzo. Už jdu!
Vykřikl jsem a, popadnuv brusle, vyběhl jsem na dvůr.
