V obrovském obchodě s hračkami žilo velké společenství nejrůznějších hraček. Všechny snily jen o jednom: aby je děti koupily a začaly si s nimi hrát. Hračkám bylo v obchodě velmi smutno. Nesmírně se radovaly z každého návštěvníka. Samozřejmě hračka v žádném případě neměla lidem ukazovat, že je živá a umí se pohybovat a mluvit. Ale mezi sebou si hračky povídaly, a to nejčastěji poté, co se obchod zavřel.
Na jedné z polic v obchodě žily princezna, rytíř a drak. A jednoho dne si začali spořit, kdo z nich je nejlepší.
Co se tu hádat, samozřejmě že nejlepší panenku zde nenajdete.
Chvástavě prohlásila princezna.
Mýlíš se. Jsem mnohem lepší než ty. Podívej se, jakou mám lesklou zbroj. Nikdo takovou nemá.
Netrpělivě ji přerušil rytíř.
Ale ne. Já jsem nejlepší hračka v tomto obchodě. Podívej se, kolik mám různých tlačítek. Umím zpívat i mluvit.
Řekl drak rozhodně.
Jak si tedy máme uvědomit, kdo z nás je nejlepší?
Zeptala se princezna.
Je to jednoduché. Ten z nás, kterého si koupí dříve, bude nejlepší hračkou.
Náhle navrhl drak.
A hračky začaly čekat, kdy si je někdo koupí. Ale prošel týden, druhý, a nikdo si je nekoupil. Pak se hračky rozhodly jít na trik a zlepšit svůj vzhled. Princezna našla v obchodě spoustu mašliček a nasadila si je všechny. Vypadala jako vánoční stromek.
Všichni návštěvníci obchodu se otevřeně smáli na panenku princeznu. Když se oblékla do velkého množství mašliček, stala se terčem posměchu.
Rytíř viděl, že mnoho chlapců kupuje transformující se auta, a rozhodl se předstírat, že je transformér. Nešikovně a bez citu se snažil nějak znázornit dopravu, ale spíše vypadal jako hromada odpadu než jako automobil. Návštěvníci obchodu nemohli pochopit, co je to za železná věc před nimi.
Drak si všiml, že děti milují mluvící panenky, a začal neustále mačkat tlačítka a mluvit. Ale lidem se takový hluk nelíbil a mnoho hraček si s ním stěžovalo.
Všechny hračky, které byly na jiných policích, ochotně kupovali, ale ne princeznu, draka a rytíře. Tak moc chtěli, aby si je koupili, že se přestali snažit a změnili se v hrozné věci, které se nikomu nelíbily.
Ale ani je nenapadlo, že to byla právě jejich "modernizace". Zdálo se jim, že se špatně vyzdobily, takže se zuřivě snažily se dále kazit.
Jednoho dne přišla do obchodu s hračkami rodina se třemi dětmi: dva chlapci a malá dívka. Když přistoupili k polici, kde bydlely naše spořící hračky, zděsili se.
Co to za příšery?
Zeptal se jeden z chlapců.
Divné, na této polici stála krásná princezna, drak a princ. Ale co je to za hrůza, ani nevím.
Odpověděl prodavač a spěchal si vzít hračky z police.
Princezna začala nenápadně sundávat mašličky.
Počkejte-počkejte, chci tuto hračku.
Řekla dívka, když viděla v rukou prodavače hračku bez spousty mašliček.
Drak přestal neustále dělat hluk. A rytíř se opět postavil do pozoru.
A my si vezměme draka a nádherného rytíře.
Začali křičet na sebe chlapci.
Prodavač se podíval na hračky, které chtěl vyhodit, a nepoznal je. Před ním opět byla princezna, drak a rytíř, které kdysi sám postavil na jednu polici.
Vzal hračky na pokladnu a prodal je kupujícím. Děti si je vzaly domů a neustále si s nimi hrály. Když přišel večer, každé dítě si vzalo svou hračku do postele, aby s ní spalo.
Jakmile děti usly, hračky se sešly uprostřed pokoje.
Jak jsme byli hloupí.
Řekla princezna.
Máš pravdu. Neměli jsme se kazit. Měli jsme jen čekat, až do obchodu přijde někdo, komu se nám bude líbit.
Dodal rytíř.
Tak hračky pochopily, že se nikdy nesmí předstírat tím, kým ve skutečnosti nejsou. Vždy musíte zůstat sami sebou a pak bude všem dobře - dětem i hračkám!
