Jednoho dne se v parku procházela se svou maminkou malá holčička Naďa. V rukou měla své oblíbené hračky Prasátko Pepa, které mělo v kopytku malý zelený míček.
Holčička si ho vždy a všude brala sebou. A tak po běhání po cestičkách alejí a když byla unavená, maminka s holčičkou si koupily zmrzlinu a sedli si odpočinout na lavičku. Poté, co si vychutnaly svůj dezert, se rozhodly jít domů, ale Prasátko Pepa zapomněly na lavičce.
Na ulici se již začínalo stmívat, Měsíc, který se vynořil zpoza mraků, osvětlil večerní park a viděl Prasátko Pepa ležící na lavičce. Jemné měsíční světlo se dotklo hračky a oživilo ji. Ale noční nebeská královna neměla ráda jasné barvy, proto Prasátku Pepovi vzala všechny barvy, kterými byl natřen.
Prasátko Pepa bylo velmi smutné, protože si bylo jisté, že Naďa se za ním určitě vrátí ráno, ale v takovém stavu ji nepozná a bude plakat. A tak se Prasátko Pepa rozhodlo najít své barvy, skočilo z lavičky a vyběhlo z parku.
Na cestě potkalo malou myšku, malého černého psa, dokonce i vranu. Prasátko Pepa se jich všech ptalo, ale oni jen krčili hlavou, nevěděli, jak pomoci nešťastné hračce.
Prasátko Pepa vyběhlo na rušnou křižovatku a zastavilo se, před ním zářil semafor s jasnýma očima. Na velkém semaforu svítila celá tři: červená, žlutá a zelená. Byl tam i menší semafor s červeným a zeleným panáčkem. Připomínaly mu tak moc ty barvy, které mělo Prasátko Pepa, že hořce plakalo.
Kolem procházel malý tříbarevný kotě jménem Václav, kterého velmi zarmoutil pláč Prasátka Pepy. Byl citlivý a laskavý a nemohl nechat nikoho v nouzi. Dokonce pomáhal přecházet silnici těm, kteří to potřebovali: malým dětem, starým lidem a dokonce i lidem se špatným zrakem.
Poté, co si vyslechl příběh Prasátka Pepy, Václav řekl, že mu pomůže a vezme ho k svému majiteli, který byl malíř a měl samozřejmě spoustu barev. Ale pouze poté, co se Prasátko Pepa naučí pravidla přechodu rušné křižovatky.
Kotě Václav vysvětlil, že když svítí červený panáček, musíš stát a čekat, a když se rozsvítí zelený panáček, teprve pak můžeš přejít silnici. Takto několikrát přešli silnici a Prasátko Pepa se vše naučilo. Po absolvovaném lekci kotě Václav vedl svého nového přítele domů, kde na něj čekal laskavý malíř.
Poté, co se dozvěděl smutný příběh Prasátka Pepy, s radostí pomohl a natřel ho v jasných barvách, čímž ho udělal ještě krásnějším.
Prasátko Pepa se vrátilo do parku, když se již rozednívalo, vyšplhalo se na lavičku a čekalo na svou milovanou paní. Když slunce vyšlo výše, Prasátko Pepa uslyšelo zvonivý známý hlas Naďi a usmálo se. Navždy si bude pamatovat uplynulou noc a lekce svého nového přítele kotěte Václava.
