V jednom malém domě žila s rodiči malá dívka jménem Věra. Velmi ráda si hrála ve svém pokoji, když maminka vařila v kuchyni. Ale když maminka požádala, aby si po sobě pokoj uklidila, Věra si stěžovala a odmítala. Prostě velmi nerada uklízela svůj pokoj.
Jednoho večera byla dívka jako vždy zaneprázdněna svými hračkami. Náhle někdo v rohu za postelí kýchnutí. Věra si myslela, že se jí to jen zdálo. Ale stalo se to znovu.
Pak se Věře stalo zajímavě, vůbec se nebála. Posunula všechny hračky od rohu a nahlédla za postel. Tam seděl podivný chlupatý muž. Jeho vlasy a vousy připomínaly klubka prachu. Malý muž zvedl hlavu a vyděsil se. Vůbec neočekával, že ho někdo objeví, protože do tohoto rohu nikdo nikdy nepohlédl.
Kdo jsi?
Vyděšeně se zeptala Věra.
A co tady děláš?
Ahoj, Věro! Jsem Prašný Muž. Ty si nikdy neuklízíš svůj pokoj, a pro mě je to nejlepší místo k bydlení! Čím více bude prachu, tím rychleji budu růst!
Nechci, aby sis bydlel v mém pokoji!
Přísně řekla dívka.
Takže se mě nikdy nezbavíš. Pojď, pojďme si být přátelé!
Řekl muž.
Zbývá mi už jen málo, a já sám vás všechny z tohoto domu vyženu a postavím si své království!
Ne, nikdy si s tebou nebudu přátelé!
Vykřikla dívka.
Teď si uklídím všechen prach a navždy tě z mého pokoje vyženu. A už se sem nevrátíš!
Dívka běžela k mamince do kuchyně, vzala si od ní vlhkou hadrovou tkaninu, vysavač a začala si uklízet svůj pokoj. Velmi brzy všechno kolem zářilo čistotou a Prašnému Muži nezbývalo nic jiného, než opustit dům navždy.
Od té doby byl Věřin pokoj vždy uklizený a všechen prach byl otřený.
