Tomáš čekal na tatínka z důležitého poslání. Tatínek se dlouho nevracel. Maminka měla často málo času hrát si s Tomášem, a tehdy se malý chlapec cítil osamělý a stýskalo se mu po otci.
Jednoho dne šel Tomáš na procházku a míjel park, kde rostly krásné vysoké lípy a spousta barevných květin. Uviděl tam něco divného. Byl tam velký černý mrak. Byl tak strašidelný a chtěl na Tomáše spadnout. Plul stále blíž a Tomáš ho poznal.
Byl to Smutek. Tomáš utíkal, ale Smutek ho pronásledoval. Tu si Tomáš vzpomněl, že má v kapse pastelky. Zastavil se a nakreslil na chodník obrovský plot. Smutek přiletěl blíž, ale uviděl plot, zarazil se, otočil se a odletěl.
Chlapec se velmi lekl. Rychle utíkal za maminkou. Kolem jezdila auta a chodili lidé, ale Tomáš nikoho nevnímal. Ani sousedku paní Dvořákovou se jejím krásným pudlem jménem Alík, se kterým si tak rád hrál, si nevšiml.
Mami, mami! – křičel Tomáš. – Za mnou letěl Smutek.
Tak, tak, tak – řekla maminka zamyšleně. – A odkud se vzal?
Nevím. Šel jsem ven, chtěl jsem potkat kluky a nakreslit něco pastelkami, a najednou přiletěl! – odpověděl Tomáš.
A na co jsi myslel, když jsi šel za kluky? Trápí tě něco? – zeptala se maminka.
Myslel jsem na tatínka a na to, že se mi po něm stýská. Pořád se nevrátil. A je mi smutno, že ve školce si všechny děti vyzvedávají tatínkové, a mě nikdo, – řekl Tomáš a v očích se mu zaleskly slzy.
Být smutný je normální. Já jsem také smutná a stýská se mi po tatínkovi. Pojďme vymyslet, co můžeme udělat, abychom Smutek zahnali? – navrhla maminka s úsměvem.
A co bychom mohli vymyslet? – zeptal se Tomáš. – Vždyť je ten Smutek tak velký!
Můžeme tatínkovi napsat dopis a vyprávět mu v něm, jak jsi včera zpíval na besídce. Pamatuješ, jak ti všichni tleskali?
Ano! – řekl Tomáš s úsměvem. V tu chvíli si vzpomněl, jak stál na jevišti.
Můžeš mu psát dopisy každý den. Nebo ještě něco, podívej se sem – řekla maminka a podala synovi sešit. Sešit byl krásný a pestrý. A ještě uměl mluvit.
Ahoj, Tomáši! – řekl sešit. – Jsem tvůj Deník. Můžeš mi každý den vyprávět, jak ti proběhl den. Já to všechno uchovám a pak to řeknu tvému tatínkovi.
To je skvělé! – řekl Tomáš a na tváři se mu rozzářil šťastný úsměv.
Takhle budeš s tatínkem v kontaktu, dokud tu nebude – řekla maminka. – A pamatuj, že si se mnou můžeš kdykoli hrát. Můžeme se spolu podívat na pohádku. Nebo můžeš jít kreslit pastelkami s kamarády a pak o tom napsat tatínkovi. Určitě si to rád přečte. A pamatuj, že se brzy vrátí, a já tě vždycky budu chránit.
Maminka Tomáše pevně objala, a ten šťastný utíkal psát dopis tatínkovi. Vždyť toho měl tolik zajímavého, co mu musí vyprávět!