V jednom hustém lese rostl kouzelný strom s velkou dutinou přímo u kořenů v podobě velkých tajemných dveří. Všichni, kdo vešli do dveří-dutiny, ponoření se do kouzelného snu. Zdálo se jim to, o čem snili. A ve snu se jim zdávaly rady, jak dosáhnout svého snu.
O kouzelném stromě v lese vědělo jen málo zvířat: moudrá sova a několik zvířat, která se na ni obracela o pomoc a rady. Mezi nimi byla medvědice, která chtěla založit rodinu, ale v lese žila sama. Medvědice se obrátila na moudrou sovu o pomoc, a ta ji poslala ke stromu.
Medvědice vešla do dutiny-dveří a ponoření se do kouzelného snu. Viděla, že má velkou rodinu: manžela medvěda a pět medvěďat. Běhali spolu po zelené trávě a objímali se navzájem.
Jak je dobré, že tě mám.
Říkal medvědici medvěd.
Jen si pomysli, a co kdyby jsem ten den nešla k podzemnímu jezeru, tak bychom se nikdy neseznámili.
Říkala medvědice.
Tady se medvědice probudila. Z takového nádherného snu měla v srdci tak teplo a dobře. Další den se vydala k jezeru, které viděla ve snu. A potkala tam medvěda ze svého snu. Tak medvědice získala rodinu.
Ještě dříve se na moudrou sovu obrátila polní myš. Zimou její rodina zůstala bez jídla. Všechny jejich zásoby, které taškařily celý podzim do nory, zničila liska, když vykopala noru. A teď rodina polní myši neměla jídlo. Sova vypravěla o kouzelném stromě, ale varovala, že o něm nikdo nesmí vědět.
Polní myš běžela ke kouzelném stromu, pokloníla se mu a skočila do dutiny. Polní myš hned usnula a viděla kouzelný sen. Byla spolu se svou rodinou ve velkém opuštěném hangáru, kde bylo mnoho zrn a semen. Polní myš vyběhla ven, aby viděla, jak hangár vypadá. Byl zelené barvy a kolem něj bylo mnoho stromů bez. A tady se polní myš probudila.
Polní myš si vzpomněla, že jí někdo z jejích sester vyprávěl o opuštěné zahradě bez. Běžela hledat tuto zahradu. A našla ji. A v nejhlubší části zahrady stál ten samý zelený hangár, a v něm opravdu bylo mnoho zrna. Polní myš se radovala a běžela za svou rodinou. Tak polní myš úspěšně přezimovala.
Jednoho dne přišel k moudrá sově zajíc. Ztratil svou mámu v dětství, ale vždy si přál ji najít. Sova mu vypravěla o kouzelném stromě, ale varovala ho, že o něm nesmí nikomu říci.
Zajíc se vydal na místo, které mu sova ukázala. Skočil do dutiny a ponoření se do kouzelného snu. Ve snu se viděl jako malý zajíček, který se spolu se svými bratry a sestrami prohnal po louce. Tady z nory vylezla máma-zajícová a zavolala je domů na oběd.
Mámo, jak tě miluji.
Šeptal mamě do ucha zajíc.
A já tebe miluji. Pamatuj si, pokud se někdy ztratíš, vždy tě budu čekat v našem domě na této louce.
Říkala zajícová.
A tady se zajíc probudil. Věděl, kde se nachází ta louka, kterou viděl ve snu. Kdysi dávno, když utíkal před vlkem, zajíc běžel kolem této louky. A teď se vydal přímo tam. Když přiběhl na louku, zajíc začal hledat dům, kde měla být jeho máma. A tady viděl zajícovou, která vylezla z nory. Byla to jeho máma. Objali se pevně-pevně.
Zajícovi se netrpělivě chtělo podělit se o svou radost. Zapomněl, že sova zakázala vyprávět o stromě. Zajíc přiběhl na okraj lesa a začal všem vyprávět, co se mu stalo. Tento příběh slyšel zlý vlk, který snil o tom, aby mu všichni v lese poslouchali a přinášeli mu jídlo.
Vlk běžel ke kouzelném stromu a přímo za běhu skočil do dutiny. Ale neusnul, naopak. Byl tak bdělý, že nemohl spát skoro 4 dny. Až pátý den bdění mohl usnout, ale sny přestal vidět úplně.
Kouzelný strom měl tajemství. Strom pomáhal pouze těm, kdo k němu přišli o pomoc a s dobrými úmysly. A těch, kdo měli zlý úmysl, strom trestal.
