Některé děti jí velmi neochotně. Mámám se musí uchylovat k nejrůznějším triků, aby jen nakrmily své milované dítě. Ale brzy se takových nechcílků rozmnožilo tolik, že pro ně vznikla země Nechcílek, kam se dostávaly všechny děti, které odmítaly jíst, co jim připravili rodiče.
Honza byl také nechcílek. Aby se mu podařilo dát jídlo, trvalo to velmi dlouho: nejdřív bylo třeba zjistit, co bude jíst, pak to bylo třeba připravit, a pak bylo ještě třeba dlouho chlapce přesvědčovat, aby něco snědl. Tak to trvalo poměrně dlouho, ale jednoho dne se chlapec probudil na neznámém místě. Všechno kolem bylo cizí.
V dálce se mihla malá chaloupka. Právě tam se chlapec vydal. Honza vešel dovnitř, ale nikoho tam nenašel. Slyšel, že z jedné místnosti se ozývá zvonění a vydal se tím směrem.
Honza viděl, že v kuchyni si hrají příbory a nádobí. Lžíce se snažily chytit vidličky, hrnce se o něčem hádaly.
Umíte mluvit?
Náhle se Honza zeptal.
Umíme. A ty kdo jsi?
Zeptalo se ho v chóru všechno nádobí.
Jmenuji se Honza. Včera jsem si lehla spát doma, a probudil jsem se tady. Kde jsem?
Podivil se chlapec.
Rozumím. Ty jsi další nechcílek.
Kdo?
Zeptal se znovu Honza.
Nechcílci jsou děti, které nejedí, co jim připravují rodiče.
Ale já jím!
Řekl Honza.
Bez jakýchkoli vrtochů?
Zeptala se zlomyslně hrnec.
Samozřejmě.
Řekl Honza vyhýbavě a hned zčervenal.
Zvláštní. Obvykle se k nám dostávají jen rozmazlené děti, které nejedí, co jim připravili rodiče. Ale pokud se zde stala nějaká chyba, netrápej se, brzy budeš doma.
Řekla hrnec.
Hrnec v kuchyni byl ten hlavní. Protože se jídla nejčastěji připravovala právě v něm. A proto se s nechcílky setkával nejčastěji ze všech.
V tu chvíli Honzovi v břiše něco zabručelo.
Chci jíst.
Náhle prohlásil chlapec.
V naší zemi si musí každý vařit sám. Kouzelné nádobí a příbory mohou jen trochu pomoci.
Řekla hrnec.
Ale já neumím vařit. Maminka mi obvykle vaří a také mě krmí.
Řekl Honza a začal plakat.
Slzami se tu nic nevyřeší. Mám uvnitř hovězí vývar, můžeme zkusit připravit polévku.
Nabídla hrnec.
Ale já neumím.
Odpověděl Honza skrz slzy.
Na stole je kuchařka, jsou v ní recepty, umíš číst?
Umím.
Řekl uražený chlapec.
Honza vytáhl kuchařku a začal hledat recept na polévku. Když jej našel, začal hledat potřebné ingredience. Na polévku potřeboval 3-4 brambory, 1 mrkev, 1 cibuli, trochu nudlí a bylinky: petržel, kopřivu a zelený cibulový list. Všechno to Honza v kuchyni našel. Nůž mu pomohl oloupit a nakrájet brambory a také cibuli. Mrkev bylo třeba nastrouhat na struhadle a v tom mu také pomohli.
Mezitím se hrnec dostal na sporák a brzy se vývar začal vařit.
Dej mi nejdřív cibuli, pak brambory.
Přikázal hrnec.
Honza udělal, co mu bylo řečeno. Za cibulí a brambory Honza do vývaru dal také mrkev, a po chvíli do hrnce přidala nudli. Pak přidal trochu soli. A za 10 minut se do polévky přidala nakrájená bylinka.
Polévka je hotová. Můžeš ochutnat.
Slavnostně oznámil hrnec.
Honza se hned ocitl u stolu. Naběračka nalila z hrnce polévku do talíře, talíř se ocitl přímo před chlapcem. Honza s velkým chutí začal jíst polévku, kterou sám připravil. Poté, co se talíř vyprázdnil, si řekl o přídavek. Takže Honza snědl dva talíře polévky.
Jaká dobrota. Nemyslel jsem si, že příprava polévky zabere tolik času a sil.
Prohlásil Honza.
Ano, příprava jídla je poměrně náročná práce. A teď si můžeš trochu zdřímout. Polední spánek je velmi prospěšný.
Řekla hrnec.
Chlapec v domě našel místnost, kde stála velká postel, lehl si na ni a usnul. Tak spal několik hodin, a když otevřel oči, viděl, že spí ve své pokoji. Slyšel hlas své maminky, která ho volala na snídani. Hned běžel do kuchyně, objal si maminku a za několik minut snědl celou snídani.
Teď chlapec Honza jí bez vrtochů na radost svým rodičům.
