Jednoho dne běžel pes jménem Šarik podél vysokého plotu, který obklopoval zoologickou zahradu. Najednou si všiml malého koťátka. Sedělo pod plotem a tiše plakalo. Od dětství Šarik pronásledoval malá koťátka. Někdy je kousl za ocas, někdy je zahnal na strom. A pokaždé, když viděl tato nevýrazná, chlupatá klubíčka, s hrdostí si vzpomínal na své úspěchy.
Šarik procházel kolem vzlykajícího koťátka a přemýšlel, zda by měl chytit chlupaté stvoření za ocas?! Vždyť je tak malé, že by ani nezmrskalo okem. A pro Šarika bylo nejdůležitější pronásledování! Vždyť jen pronásledováním malých ubohých koťátek po dvorech a uličkách měl radost. Šarik byl lovecký pes, talent lovce a sběrače měl od svých odvážných a hrozivých předků.
Šarik se rozhodl projít kolem. Ale pak najednou uslyšel, jak koťátko hořce pláče.
Vždyť kočičích slz nesnáším!
Pomyslel si pes.
Stávají se tak ubohými, když pláčou, tak bezbranné!
A tak se Šarik rozhodl zjistit, co se koťátku stalo. Proč se schoval do rohu a tak hořce pláče?
Ahoj, malý! Jak se jmenuješ?
Zeptal se Šarik koťátka.
Jmenuji se Zápasák!
Tiše zamňoukal koťátko.
Proč tady sedíš a pláčeš? Co se ti stalo?
Zajímal se pes.
Zatoulal jsem se a nevím, jak se dostat domů,
Odpovědělo koťátko.
No co, ztratil ses! Hned si najdeme tvou mámu, jen přestaň plakat. Jinak se sám rozbrečím! Řekni mi, kde bydlíš se svou mámou?
Zeptal se pes.
Bydlíme v zoologické zahradě. Jen jsem si chvíli vyšel na procházku a hned jsem se ztratil,
Smutně odpovědělo Zápasák.
No vidíš, není to tak špatné. Víme, kde bydlíš. Tak pojď, pojďme hledat tvou maminku?
Navrhl Šarik.
Zápasák přikývl a utřel si slzy. A tak se Šarik s koťátkem vydali na pátrání. Procházejíce se skrz houští, konečně se dostali k velkým branám zoologické zahrady.
Jak tvoje máma vypadá? Tady je tolik zvířat, že bude těžké uhodnout, která je tvoje máma,
Začal uvažovat Šarik.
Po chvíli přemýšlení se pes rozhodl jít podle šipky, na které bylo napsáno "Kočkovité".
A tak se pes s koťátkem přiblížili k první kleci, ze které na ně upřeně hleděla Rys.
Není to náhodou tvoje maminko?
Zeptal se Šarik.
Ne, vůbec ne! Tahle má na každém uchu štětičky, ale moje máma je nemá,
Zklamal se Zápasák.
No, budeme hledat dál!
Sebevědomě řekl Šarik.
A tu se před koťátkem a psem objevila druhá klec. Skrz mříž na ně hleděl obrovský Tygr.
Podívej, vypadá to podobně, jen je mnohem větší než ty,
Radostně vykřikl Šarik.
Ne, to také není moje máma, ona nemá takové pruhy jako tahle obrovská kočka,
Odpověděl Zápasák.
Ano, zase jsem se mýlil. No, pokračujme v pátrání!
Neztrácel Šarik naději.
V další kleci přátelům přivítal Leopard.
Podívej, Zápasáku, tahle nemá pruhy. Není to tvoje máma?
Zeptal se pes s nadějí.
Ne, tahle má tečky po celém těle. Moje máma určitě takové nemá,
Zápasák se znovu rozplakal.
Takové zklamání čekalo na psa s koťátkem, když se přiblížili ke kleci s Pumou. Ani zde nebyla Zápasákova máma.
Poslouchej, nemohl bys alespoň popsat, jak tvoje máma vypadá?
Zeptal se Šarik.
Moje máma je nejkrásnější. Je úplně černá, jako noc,
Odpověděl Zápasák.
Oh, tak já vím, kde je!
Vykřikl pes.
To je Panter! Určitě!
A tak se psík se koťátkem vydali hledat klec s nápisem "Panter".
To je určitě ona, Zápasáku!
Téměř se radoval pes, když našel správný nápis.
Ne, to není ona!
Koťátko bylo úplně zklamáno a začalo plakat, odvrátilo hlavu od klece.
A najednou, bez varování, Zápasák hlasitě vykřikl:
Tady je, moje milovaná maminko!
Po sousední cestě hrdě kráčela černá chlupatá kočka.
Tak to je jen obyčejná kočka!
Překvapeně řekl Šarik.
To není obyčejná kočka!
Rozhořčil se Zápasák.
To je — moje milovaná a nejlepší máma na světě!
Je to divné, říkal jsi, že s ní bydlíš v zoologické zahradě. Kde je tedy vaše klec? – podivil se pes.
Ano, je to tak. Moje máma opravdu bydlí v zoologické zahradě. Jen ne v kleci, ale v kanceláři ředitele.
Tehdy se Šarik podivil ještě více.
A Zápasák se mezitím přiblížil k Šarikovi a teplým vlhkým jazykem ho lízl do chladného nosu.
Děkuji ti moc, Šariku! Teď jsi můj nejlepší přítel! Bez tebe bych se ztratil!
Upřímně zamňoukal Zápasák.
Koťátko se nadskočilo a běželo k své mámě. Šarik se na něj díval a myslel si: "Tak to jsou noviny! Ještě včera jsem pronásledoval koťátka po celém městě, strašil jsem je a tahal je za ocasy! A dnes jsem nejlepší přítel koťátka! Ale vlastně je to krásné, že si tento malý ušatý chlapík našel svou mámu a jsou spolu. Určitě si je jdu navštívit! Vždyť jsme teď opravdoví věrní přátelé!".
