O čem sní Jedlička v prosinci
4 841

O čem sní Jedlička v prosinci

Autor:
Autorská poznávací ekologická pohádka o Vánocích a jedličce, která sní o tom, že ji nepokácejí před svátky. Vypráví o datlovi a vlkovi, kteří litují zelené stromky, a o babičce a vnukovi, kteří pomáhají, aby se jedličkin sen splnil. Příběh pro děti předškolního a mladšího školního věku učí šetrnému vztahu k přírodě a hodí se ke čtení na dobrou noc a k rozhovoru před spaním.

Byla jednou… Ne, začnu jinak: na okraji jednoho obrovského kouzelného krásného lesa rostla malá huňatá Jedlička. Rostla obklopená sestřičkami a kamarádkami v lásce a péči.

Babičko, a jak to? Kdo se o ni staral? ― zeptal se malý vnuk.

Jak kdo? Zvířata, ptáci. O malé jedličky pečoval i hajný.

Babičko, a jak se staral?

Brzy na jaře, když ještě sníh neroztál a nepřeměnil se v potůčky, ale jen povolil jako teplá vanilková zmrzlina, ― hajný sázel do země malinké jedličky.

Babičko, vždyť je země pod sněhem. Je studená.

Do takové země se jedličky právě sázejí.

Zítra půjdeme na zahrádku a zasadíme hrášek! ― vykřikl chlapec.

Co mě skáčeš do řeči? Jaká zahrádka ― venku je listopad, sněhu po kolena.

Takže stromky sázet se můžou, ale hrášek ne?

No to snad… Chytrý se našel, ― usmála se babička a pokračovala v vyprávění, ― o malé jedličky pečovala lesní zvěř a ptáci. Zvířata se snažila nelámat větvičky a ptáčci zpívali písničky.

A naše malá Jedlička rostla, až se proměnila v mladou krásnou Jedli.

Napadl huňatý bílý sníh. Jedličky se oblékly do krásných bílých kožíšků.

Jednoho krásného rána se Jedlička probudila v opravdu dobré náladě a zazpívala si písničku:

« Na mýtině stojím já ― nejkrásnější ze všech,
Bílý kožíšek mám ― nejhustější ze všech.
V duši mám oheň, štěstí a veselí,
Zpívám písničku, co všechny k zpěvu vábí».

A co to ty tak zpíváš? ― zeptaly se jí kamarádky. ― Není léto, teplý větřík si s námi nehraje. Je tuhý mráz a ty si vymyslíš zpívání.

Mám dobrou náladu, tak zpívám…

Zpívej, zpívej, ― prohodila kolem letící straka, ― brzy budou lidé slavit Vánoce. Dřevorubci ― kácači stromků ― přijedou do lesa a budou vás, krasavice, kácet. Naložou vás do aut a přívěsů a odvezou do města. Lidé vás rozeberou a každou odnesou domů.

Jak to? ― zavolaly jedním hlasem mladé jedličky.

Takhle, ― přistála straka na větvi břízy a pokračovala, ― lidé na vás pověsí barevné ozdoby a budou kolem vás tančit za hudby. V takovém oblečku vydržíte dva týdny a pak vás z teplého domova vynesou na skládku.

Co? ― vylekaly se jedličky. ― Tomu nevěříme!

Nevěříte? Tak se zeptejte, koho chcete. Potvrdí mi to zajíc, nebo liška, kdokoli. Kuk-kuk, čáry-máry, už letím. S vámi se nemá cenu bavit!

Ach, kamarádky, jak je to hrozné! Zahyneme? Už neuvidíme léto? Neuslyšíme písničku mladého potůčku? Nepotkáme ptáky vracející se z teplých krajin? Neuslyšíme zpěv slavíka?

A tak to chodí každý rok! Lidé v prosinci pokácejí spoustu jedliček! ― doneslo se k nim od odlétající straky.

Kolem běžel vlk.

Co je vám, jedličky, proč pláčete? Proč se trápíte? ― zeptal se šedý.

Straka nám řekla, že do lesa přijdou dřevorubci. Pokácejí nás, naloží do aut a odvezou do města. Tam nás lidem rozdají. Měsíc, dva potěšíme lidi svou krásou, a pak nás vyhodí. Zahyneme.

Vím, vím, ― posadil se vlk na pařez. ― Ale co s tím uděláš? Nic se změnit nedá! Zvířata se před dřevorubci hned schovají nebo utečou do houští. Všichni se jich bojí. Tenhle svátek lidé slaví už mnoho set let a s jedličkami se tak zachází. Nemohu vám nijak pomoci.

Vlk to řekl, a z oka mu upadla slza. Bylo mu líto mladých jedliček.

Tu vykoukl z dutiny datel:

Slyšel jsem vaše řeči, ale pomoci vám taky nemohu a nikdo vám nepomůže.

Jedličky se rozplakaly ještě víc a po kmenech stékaly žluté lepkavé slzy.

Slyšel jsem, že existuje způsob, jak vás zachránit, ― najednou řekl datel.

Jaký? Nenapínej nás, mluv rychle! ― zajásaly mladé jedličky.

Kdyby všichni lidé o těch svých Vánocích stavěli umělé stromky, nikdo by vás živé nekácel. Umělé stromky se nevyhazují na skládku, ale zabalí se do krabic a schovají na příští rok. Dozvěděl jsem se to nedávno. Odletěl jsem do města a tam mi to řekli vrabci.

Správně! Ty jo! A jak zařídit, aby si všichni lidé pořídili umělé stromky a nekáceli nás?

A nijak! Lidem nic nenakážeme!

Ale ale ale! ― zase se rozplakaly jedličky a žlutá pryskyřice stékala po jejich mladých kmenech čím dál víc.

Musí to chtít, aby to všichni lidé sami chtěli. A ne všichni to chtějí, takže se musí počkat. Čas poběží a možná za padesát let to tak bude. Doufat a čekat!

Ať lidé chodí k nám do lesa! ― řekla jedna z jedliček. ― Ozdobí nás tu! Ať zpívají písničky a tancují v kruhu.

To by bylo dobré, jenže ne každý chce jet v noci do lesa. Tady je zima a mají malé děti… ― přemýšlel datel.

Kamarádky a sestřičky, budeme doufat a čekat, ― řekla jedna z jedliček.

Než se vaše přání splní, uplyne více než jedno desetiletí, ― dokončil datel svou řeč.

Babičko, babičko, a u nás je umělý stromek, modrý, že? ― řekl pětiletý vnuk veselým hlasem. ― Už plníme přání jedliček?

Snažíme se… Našemu stromku je patnáct let.

Kolik jsme jich tedy zachránili? ― podivil se chlapec.

Tak si to spočítej, už umíš počítat.

Babičko, takže jsme šikovní!

Ne my, ale dědeček. On stromek koupil. Jdi do pracovny a řekni dědovi, že je šikovný! ― usmála se babička.

Pohádka O čem sní Jedlička v prosinci je k dispozici ve formátu FB2 pro telefony, tablety, počítače a čtečky e-knih.
Podobné pohádky
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
I Kolobok bývá osamělý. Proto se rozhodl — zaregistruji se na seznamce. Tím to všechno začalo. Moderní poučný příběh o tom, jak se Kolobok seznamoval na internetu
5 777 3
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Poučný moderní příběh o tom, jak si Zajíc a Vlk vyměnili ocasy. Co z toho asi vzejde?
31 932 3
Pohádka o princezně a drakovi
Pohádka o princezně a drakovi
Moderní pohádka o jedné princezně, která se strašně moc bála děsivého draka. Ale jednoho dne překonala strach a rozhodla se ho navštívit... A tak získala nového přítele.
12 439 1
Pohádka o třech koláčích
Pohádka o třech koláčích
Král jednou řekl svým dcerám — upečte mi každá koláč k mým narozeninám. Dvě budoucí princezny úkol splnily, ale třetí přišla s prázdnýma rukama. Z autorské pohádky se dozvíte proč
5 430 3

Chcete dostávat upozornění na nové pohádky?

↑