Václav seděl u počítačového stolu a nervózně se vrtěl na židli, když hrál své oblíbené tanky a zručně střílel nepřátele jediným kliknutím počítačové myši.
Prostě zbožňoval počítačové hry a hodiny se věnoval svému oblíbenému koníčku. Václav byl na 100 % přesvědčen o svých schopnostech! Proto hrál s vyplazeným jazykem z píle a neposlouchal naléhavé přesvědčování maminky, aby si udělal domácí úkol. Neměl čas na domácí úkoly, a proto se učil hrozně, také nechodil ven, neměl přátele. Kdo by chtěl komunikovat s jedničkářem a lenochovákem?
Václav zpočátku ani neporozuměl, co se stalo s jeho počítačovou hrou. Něco jasně překáželo! Když se pozorně zadíval na známé obrázky, vyskočil ze židle,
sluchátka mu spadla z hlavy a s rachotem dopadla na podlahu! A viděl, jak z rohu monitoru na něj kouká modrýma očima chlupáčský chlapec!
Václav si otřel oči. Podivné vidění nezmizelo! A pozorně si ho prohlíželo! A pak tento „někdo