Myšáci, Mravenci a opravdoví přátelé! Kapitola druhá
2 099

Myšáci, Mravenci a opravdoví přátelé! Kapitola druhá

Autor:
Moderní pohádka v šesti kapitolách. V druhé kapitole vyprávíme o dobrodružstvích počítačové myšky, neposlušného chlapce Václava, o hře fotbalu na ulici a jeho seznámení se slečnou Marií

Pravděpodobně není příliš správné být přátelé pouze s chlapcem z počítače — počítačovým Myšákem, když tě obklopuje mnoho vrstevníků, kteří s tebou žijí na stejném dvoře a chodí do stejné školy.

Na ulici přišlo léto. Václav stál u okna a pozoroval, jak jeho spolužáci hrají fotbal na sportovním hřišti. Václav se samozřejmě stal velmi dobrým žákem. Ale tady je problém — vůbec neuměl sportovat! Chlapci, kteří ho po jeho úspěších ve škole začali respektovat, ho zvali hrát fotbal. Ale chlapec, který celý život strávil u počítače, nemohl souhlasit.

Abych byl upřímný, velmi se styděl. Běhal pomaleji než všichni, skákal, no jako cihla!!! To znamená, že vůbec neskákal! A fotbal, když už někdy hrál, tak jen na počítači. Zato hned za celý ruský tým!!!

Ale teď s závistí pozoroval chlapce na dvoře, kteří hlučně a vesele honili míč.

Myšák si všiml, že je chlapec smutný, seskočil z gauče, kde s nadšením četl další knihu, a přistoupil k oknu. Václav ho zvedl do rukou a posadil na parapet. Myšák hned pochopil, o co jde.

Víš, — řekl — bylo by mnohem správnější jít si teď dolů na dvůr a hrát si s míčem se všemi.

Ale já neumím, — vzdychl Václav.

Myšák si hmkl:

Neumím — to je nejjednoduší a nejnesprávnější výmluva! Neumíš — tak se nauč!

Jak?! Ani jsem schopen chytit míč. Zkoušel jsem hrát ve škole, třikrát jsem obběhl tělocvičnu, zpocil se, zčervenal, a pořád jsem se míče nedotkl!

A chceš, abych tě naučil?

Ty?! — pochybovavě se podíval na přítele Václav — Ty jsi sotva větší než fotbalový míč!

Zato jsem osobně vstřelil 8 gólů nejlepšímu brankáři na světě!

-Jak je to možné?! — otevřel Václav úžasem ústa.

Pamatuješ si, když jsi seděl u počítače a hrál fotbal?

No?! — nechápal Václav.

A pamatuješ si, když hlavní útočník vůbec neposlechl klávesnici a střílel góly do vlastní brány?

NO???!

Tak vidíš! Místo něj jsem hrál — JÁ!!!

Myšák pyšně zvedl svůj ostrý nosík a podíval se na zmatené Václava.

Ale… Ale… Ale proč?! To je přece náš tým! Ještě chvíli a stali bychom se světovými šampiony!!!

Přesně! Ještě dva kola a tvůj tým by se stal světovými šampiony, a ty bys tu hru zahodil. Takže jsi hrál a hrál, aniž bys rozuměl, co se děje. Seděl jsi tam až do jedné v noci! A víš, jak jsem si s tebou užil hraní! Lépe než v tančících. Hrál jsem s tebou i v tančících. Jen v tančících jsi mě neustále střílel. Není to příjemné. A víš, jak je to trapné, když tě zasáhne projektil?

Ale ty přece necítíš bolest! — protestoval Václav.

Já neříkám, že mě bolelo, říkám, že je to trapné, — Myšák demonstrativně zamračil obočí a pokračoval — Tak co? Budeš mě učit nebo ne?

Když už tak trváš, — Václav si nejistě poškrábal nos — tak jsem PRO!!!

Výborně! — Myšák seskočil z parapetu, vlez pod stůl a vyvalil odtud míč — Pojďme ven, už se stmívá, chlapci se rozcházejí domů.

V předsíni si Václav natáhl na hlavu čepici, zavázal tenisky a křikl na mámu:

Mami, jdu s myšákem ven, učit se hrát fotbal!

S kým? — překvapená se podívala z kuchyně máma.

Ну..Э…а… — začal se Václav koktavě, skrývaje Myšáka za zády — S "míčkem"! Od slova míč! Míč-míček… Tak ho tak něžně nazývám. Má ho už mnoho let, skoro se stal součástí rodiny!

Máma se usmála.

Dobře, jdi. Ale ne dlouho! — přidala přísně.

Spokojený Václav vyběhl do vchodu a spolu s Myšákem se rozběhl dolů po schodech.

Venku už bylo tma. Sportovní hřiště na dvoře osvětlovalo jediné světlo. Ale chlapcům to stačilo. Myšák, s vidinou znalce, obešel míč kolem a řekl:

Takže! Nejdřív se musíš naučit žonglovat s míčem na špičce! Podívej se! — zručně si podrazil míč nohou a začal ho lihavě žonglovat. Jeden, dva, tři, čtyři, pět…deset... dvacet!

Václav byl tak překvapen, že nemohl říci slovo! A jeho malý přítel pokračoval v zručném žonglování s míčem, vyhazujíc ho nohama na hlavu, přetáčejíc ho po zádech a zase na nohu.

Dej mi to! — vykřikl Václav a nadšeně si vezl míč.

Poprvé se samozřejmě nic nepovedlo a míč přistál v nejbližší louži. Ale pak to bylo lepší! Půl hodiny později se přátelé honili po hřišti, kopali si míč navzájem, představujíce si, že jsou nejlepšími útočníky na světě! Střela! Další střela! BAM!!! DING!!! Míč vzlétl nad hlavy a jediné světlo na hřišti jasně vzplanulo a zhaslo. Míč se odrazil od světla a přistál na střeše zaparkovaného auta.

Zazněla alarm a bylo slyšet nadávky Václavova souseda — strýčka Petra, který se do jejich vchodu přestěhoval teprve nedávno. Ten spěchal k svému novému autu, které utrpělo zásah míče.

Václavovi se ze strachu zapálily uši a vlasy se mu zježily! Vyběhl z hřiště, schoval se za nejbližší lavici a pozoroval nadávajícího souseda. Ten směřoval přímo k hřišti, uprostřed kterého se smutně valel z boku na bok viník všeho toho hluku — Václavův míč. Vedle míče zůstal stát Myšák: vypadal jako plyšová hračka, kterou někdo zapomněl a vyhodil na asfalt.

Soused hrozil do tmy pěstí:

-Chuligáni! Stěžuju si vašim rodičům, otec vám nadere uši! — pak si sebral do náruče míč a Myšáka, který se ani nesnažil bránit, horlivě se tváříc jako hračka, a zase hrozil pěstí do tmy — Přijďte si pro svůj míč a panenku se svým otcem! Pak si povíme!

Otočil se a šel směrem k domu. Zabouchla dveř vchodu, kroky a nadávky utichly. Na hřišti se usadilo ticho. Václav pokračoval v sedu za lavicí, bál se pohnout. Srdce mu divoce bilo, uši a tváře mu hořely studem.

Jak se to stalo? Opustil přítele na milost a nemilost! Neuměl ho bránit, zastavit rozlíceného souseda, omluvit se?! Prostě se zbabělě choval! Sedí tady, a Myšák je u souseda! Možná leží pod židlí, a možná ještě hůř — strýček Petr ho vyhodil spolu s míčem do popelnice a sedí doma spokojený, pije čaj s bonbóny!

Slzy se valily z Václavových očí, dech se mu lapil. Co teď dělat?

Václave, ty chuligáne! — máma stála vedle Václava a zle se na něj dívala — Venku je tma! Rychle domů!

Mami, míček a… — Václav nemohl mluvit kvůli slzám, které ho dusily.

Ztratil jsi míček? Tak ti to patří, — pokračovala máma v hněvu — Nemáš co hrát fotbal v noci! Rychle domů!

Ale mami?!...

Rychle domů! Míček si zítra ráno najdeš, určitě leží v křoví... Nikam se neztratí.

Vzala ho za ruku a vedla ho domů.

Celou noc se Václav převaloval z boku na bok. Urážka, stud a strach mu nedovolily spát. Jak teď zachránit Myšáka? Ať Václav přemýšlel, jak chce, byl jen jeden výstup — jít za strýčkem Petrem a požádat ho o odpuštění. Máma stejně nevěří, že si Václav našel tak úžasného přítele. A jak Václav jeho v nouzi opustil. Slzy mu zase tekly z očí.

Ne, nejsem zbabělec! A nejsem zrádce! — utěšoval se chlapec sám — Ráno půjdu za strýčkem Petrem, přiznám se, že jsem na všem vinen, požádám o odpuštění a zachráním svého přítele. Vydržuj, Myšáku, ráno už je blízko!

S těmito myšlenkami si Václav otřel slzy, otočil se na druhý bok a tvrdě usnul.

Jakmile se rozednilo a máma odešla do práce, Václav vyskočil z postele, rychle si vyčistil zuby, učesal si vlasy, natáhl si šortky a tričko, obul si pantofle a vyběhl z bytu. Dlouho se neodvažoval zvolit u dveří sousedního bytu. Slzy se mu předrazily do očí a ruce se mu třásly.

Ale Myšákovi tam bylo mnohem hůř. Konečně se rozhodl a zvonil u dveří. Za dveřmi se ozval šum, dupot, pak ticho. Václav zvonil znovu. Cvakl zámek a dveře se trochu otevřely. Václav právě chtěl otevřít ústa a začít se omlouvat, ale zůstal stát s otevřenými ústy. V dveřích stála dívka, přibližně Václavova věku, s bílými kudrlinkami a překvapením plnýma modrýma očima.

Koho hledáš? — zdvořile se zeptala dívka.

Já…uh…u…k tvému otci? — sám si položil otázku Václav, ani nevěděl, má-li strýček Petr děti?

Táta není doma. Je v práci. Přijď večer.

Já…no… — Václav se zmátl a jeho rozhodnutí se vypařilo. Zašmrkl nosem a v zoufalství řekl — Nemůžu přijít večer! Máte mého přítele jako rukojmího!

Modré oči dívky se ještě víc rozšířily překvapením!

Nemáme tady žádné rukojmí!

Máme! Můj přítel — Myšák! A míček.. A myšák.. Kopnul jsem do míče, spadl, auto začalo vyjet, Myšáka si vzali... A já jsem se zbabělě choval! ... — začal Václav zmateně vysvětlovat.

Nic nerozumím! A teď pojď do kuchyně! — dívka Václava za rukáv zatáhla do bytu.

Tam mu velmi dospěle nalila šálek čaje a na stůl postavila misku s bonbóny.

Václav čaj vypil na jeden lok, podíval se na bonbóny, ale nejedl, aby neztrácel čas.

Včera jsem s Myšákem šel na dvůr, hrát si fotbal… — začal svůj příběh…

Když Václav skončil vyprávění a zvedl pohled na dívku, ta se na něj usmívala od ucha k uchu a Václav se jí nevědomky také usmál.

Takže ses kvůli míčku a hračce tak rozrušil? — zeptala se.

To není hračka! To je Myšák, můj přítel. Opravdový! A já jsem ho opustil!

Vy chlapci jste legrační! — dívka vstala od stolu a vyběhla z kuchyně, a za minutu se vrátila, držíc v rukou míč a Myšáka.

Kamaráde! — vykřikl Václav a přitiskl si Myšáka k sobě.

Ale ten ho neobejmul, nemrknul, nemluvil a vůbec nedával žádné známky života! Václav zmateně mrkal.

Tak se netrápej! To je přece jen hračka! — pokusila se ho uklidnit dívka.

Ne!!! To je můj přítel! Urazil jsem ho.. a on.. zemřel!!! — vykřikl Václav a rozplakal se zoufalstvím.

Cítil se v tu chvíli prostě hrozně! Rozplakal se jako dívka! Ale bylo mu tak líto Myšáka, sebe, i té dívky, která už se nesmála, ale vážně se na něj dívala. Myšáka si pevněji přitiskl, Václav se rozplakal na hlasitý pláč.

A pak pocítil, jak ho malé ručičky obejmuly a plácly ho po uchu.

Dost brečet! Celou mi футболку promočil!!! — mumlal Myšák.

Živý!!! Můj milovaný, nejdražší! — Václav tančil od štěstí.

Dívka se usmála, aniž by si kladla otázky, a vyšla z kuchyně. A když se vrátila, Václav i Myšák omdleli překvapením. Za dívkou do kuchyně vběhla malá dívka, stejně malá jako Myšák. Její copánky trčely všemi směry a ostrý nosík netrpělivě trhavě se pohyboval.

Hned jsem všechno pochopila, — řekla dívka rozpačitě — Jen jsem se bála, abych se nemýlila. Poznámenej si, to je můj počítačový myšák. A jmenuje se — Mravena!

Mravena udělala neohrabaný reverenci, usmála se od ucha k uchu a pískla:

A teď pojďme pít čaj!

Pohádka Myšáci, Mravenci a opravdoví přátelé! Kapitola druhá je k dispozici ve formátu FB2 pro telefony, tablety, počítače a čtečky e-knih.
Podobné pohádky
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
I Kolobok bývá osamělý. Proto se rozhodl — zaregistruji se na seznamce. Tím to všechno začalo. Moderní poučný příběh o tom, jak se Kolobok seznamoval na internetu
5 777 3
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Poučný moderní příběh o tom, jak si Zajíc a Vlk vyměnili ocasy. Co z toho asi vzejde?
31 933 3
Pohádka o princezně a drakovi
Pohádka o princezně a drakovi
Moderní pohádka o jedné princezně, která se strašně moc bála děsivého draka. Ale jednoho dne překonala strach a rozhodla se ho navštívit... A tak získala nového přítele.
12 439 1
Pohádka o třech koláčích
Pohádka o třech koláčích
Král jednou řekl svým dcerám — upečte mi každá koláč k mým narozeninám. Dvě budoucí princezny úkol splnily, ale třetí přišla s prázdnýma rukama. Z autorské pohádky se dozvíte proč
5 431 3

Chcete dostávat upozornění na nové pohádky?

↑