Žila-byla v lese rodina medvědů: tatínek Medvěd, maminka Medvědice a jejich synáček Medvídek Míša. Jednoho dne se tatínek a maminka medvědi vypravili do lesa sbírat bobule a sbírat šišky na zimu, a než odešli, přikázali Míšovi: "Odcházíme na celý den, ty se chováš pěkně, čekáš nás doma a nikam ze dvora nechodíš!" A odešli do lesa.
Míša seděl doma, seděl, ale sluníčko venku ho tak lákalo, že se rozhodl jít si pohrát na dvůr. Válel se v trávě, hřál se na sluníčku. Viděl motýla na květině, přikradl se, aby ho chytil, ale motýl se vznesl a přeletěl na další květinu. Míša za ním zase skočil, ale motýl se od něj vzdaloval stále dál.
Takto se Míša za motýlem honit, honit, a ani si nevšiml, jak se od domu vzdálil a ocitl se v neznámém lese.
Medvídek se vyděsil, běhal sem a tam po loučce, rozhlížel se kolem sebe, ale svůj domek nikde neviděl. Volal a volal, volal maminku, ale nikdo ho neslyšel. Pak si Míša sedl pod strom a hořce plakal.
V tu dobu letěl lesem komár s dlouhým sosákem, viděl medvídka sedícího pod stromem. Komár se radoval, že si ho nyní štípne do nosu a bude mít skvělý oběd. Jen se přiblížil k Míšovi a chtěl ho štípnout do nosu, ale viděl, že ten pláče a otírá si slzy. Komárovi se ho líto štípat a rozhodl se zeptat se, proč je tak smutný.
Proč pláčeš, ty medvědí synu?
Jak bych neplakал, komáre! Zabloudil jsem, utekl jsem od domu, honit jsem se za motýlem a zabloudit. Ty létáš vysoko, vzlétni a podívej se, možná uvidíš můj domek!
Komár se vznesl vysoko, letěl a letěl, začínal se unavovat. Ale vysoké jedle a borovice v lese nejsou tak jednoduché překonat. V tu dobu letěl kolem šikovný vrabec. Viděl komára a myslel si, že si ho sní.
Jen otevřel zobák, aby ho spolkl, a komár na něj křičí: "Stůj! Nejez mě, vrabče! Raději mi pomoz najít Míšův domek, už nemám sílu létat výš."
Vrabec se podíval dolů: tam seděl Míša a plakal. Vrabec se rozhodl pomoct. Vzletěl vysoko nad jedle a borovice, rozhlédl se kolem a viděl Míšův domek. Pak se spustil k medvídkovi a cvrlikl: "Běž za mnou, Míšo! Ukážu ti, kde je tvůj domek!"
Medvídek se rozběhl za vrabcem, běžel a běžel, až vybíhl na loučku k svému domu. Tam už byli jeho rodiče-medvědi zpátky z lesa a hledali ho. Když je viděl, zvolal radostí: "Mamo, táto, tady jsem!" Rodiče ho pevně objali: "Vyděsil jsi nás, Medvídku Zapomenutelský. Už nechodíš sám do lesa, poslouchej maminku s tatínkem, jinak by se ti mohla přihodit nějaká nehoda!"
Míša jim slíbil, že od teď bude vždy poslouchat své rodiče. A komár s vrabcem se od té doby stali jeho přáteli.
