Jednoho dne Máša do lesa šla,
Košíček s sebou si vzala,
Aby si hub nasbírala
A květin se nasbírala.
Ale cestou si hrála,
Ztratila se! Zabloudila!
Cestu domů nenašla!
«Ó! Pomáhejte, moje nožičky!»
Běžela! Podívej, chalupa!
V ní stará hustá babka
Vrčí, stýská si a chrčí.
Vypadá velmi strašně!
Má skřípající nohu.
To je Baba Jaga!
Máša přistoupila k chalupě
A zeptala se staré babky:
«Babičko Jago, co se děje,
Proč si skřípáš nohou tak?»
Jaga se na Mášu podívala
A řekla: "Onemocněla jsem!
Nemohu jíst ani pít,
Nemohu stát ani mluvit.
Je mi ostuda to říci,
Nemohu tě sníst!!!"
Máša – dívka plná péče,
Chce Babě Jaze pomoci.
«Musíte si dávat pozor!
Jago, leť na pec!
Budu tě léčit,
Abys žila ještě sto let!
Od nachlazení a angíny
Vám pomohou vitamíny!
Z brusinek – teplý čaj,
Malinový čaj, pomáhej!
Med od kašle musíš pít,
Musím rozpálit kachnu,
Aby se ti kosti zahřály.
Záda voskem natřít!"
Pak se práce rozjela!
Baba Jaga se nenadála,
Jak rychle se uzdravila,
Jak zase stála na nohou!
«Ó, děkuji ti, Mášo!
Jsem zdravější a krásnější!
Chci tančit a zpívat,
Na své metlě létat!
Řekni mi, jak ti mám děkovat?"
Máša rozhodila ruce:
«Chtěla bych domů, k tatínkovi a mamince".
Baba Jaga v moždíři
Mášu rychle domů vezla.
Maminka s tatínkem jsou velmi rádi,
Že se jejich dcera vrátila domů.
A chválili svou Mášu,
Že mohla Jaze pomoci.
A Jaga, mávnuvši rukou,
Odletěla do lesa domů.
Taková je naše Máša.
Taková je vaše pohádka!
