Žil jednou malý dráček. Jednoho dne viděl, jak krásně vypadá jeho máma na hoře ze zlata, a chtěl mít takovou horu také.
Když máma odletěla na chvíli pryč, dráček se vydal hledat poklady. Všiml si karavany a rozhodl se ji napadnout, spoléhaje na svou sílu.
Když se přiblížil k prvnímu jezdci, dráček na něj dýchnul oheň. Ale jezdec se nebál a neshoříl, jen se pousmál a mávl mečem, který vytvořil proud plamenů.
Když viděl sílu člověka, malý dráček se vyděsil a plakal celým lesem! Člověk byl velmi překvapen, přistoupil k dráčkovi a pohladil ho po hlavě. Malý dráček se uklidnil, omluvil se a vysvětlil, proč chtěl napadnout karavanu.
Poté, co vyslechl dítě, jezdec řekl, že draci jsou strážci zlata a kradou pouze slabí a zlí. Dráček byl překvapen a vydal se k matce. Chtěl co nejdříve zjistit vše o zlatě.
Když se vrátil domů, malý dráček dostal od mámy výprask, protože opustil jeskyni bez povolení. A až potom dostal odpověď na svou otázku: proč draci vlastně potřebují zlato?
Draci se živí masem a zlato jim není ani horké ani studené, nepotřebují ho. Snad jen pro krásu. Proto lidé nechávají drakům zlato na hlídání a platí jim masem zvířat. Čím silnější je dráček, tím více má klientů a tím více jídla. Ti, kteří získají zlato nečestným způsobem, jsou ostatními draky pohrdáni.
Když uslyšel tuto historii, malý dráček pochopil, že nechce krást, ale chce být nejsilnější, aby měl nejen horu zlata, ale také respekt okolí.