Zimní ráno. Za oknem je ještě úplně tma, pouze pouliční lampy osvětlují cestičky a dvory. V mnohapatrových domech se pomalu rozsvěcují světla v oknech. Svět se probouzí a připravuje se na nadcházející den.
Mezi množstvím vysokých budov stojí stranou malý domek. Obyčejný, nenápadný, jehož střecha je pokryta sněhovou přikrývkou, a z komína vychází tenký proutek kouře. Topí se kamna. V okně je vidět měkké, rozptýlené světlo a čas od času se mihne něčí silueta.
Jak se ukázalo, v tomto domě žije osamělý Muž. Každé jeho ráno začíná zvyklým rituálem: topí kamna, postaví čajník a začíná s ranní čajem. Ani dnešní den nebyl výjimkou. Kdo je tedy tento Muž? Čím se zabývá? Proč žije sám v starém malém domě?
Bohužel jsem se nikdy nedozvěděla jeho jméno. Vím jen to, že je to umělec. Celý jeho život se skládá z nádherných a úžasných obrazů. V nich jsou nekonečné rozlehlosti neskutečné vlasti, portréty neznámých lidí a naše úžasně krásná a majestátní příroda.
Každý den Muž vychází z domu a jde na Bulvár Umění. Je to malá alej, kde jsou vystaveny různé ruční práce, obrazy, sochy, ručně vyráběné ozdoby. Různí lidé tam přicházejí a každý chce něco dosáhnout.
Náš hrdina přichází na Bulvár Umění ne proto, aby vydělal více peněz. Zajímá ho svět, lidé. Jemně cítí náladu a předává ji ve svých obrazech.
Dnes bylo obzvláště sněhově, lidé doslova tonuli v závějích a vítr jim házel do tváře vločky sněhu. Muž seděl se svým plátnem, které bylo ještě zcela čisté. Kolemjdoucí, kteří kolem něj běželi, si ho nevšímali a spěchali po svých záležitostech.
Smutně si povzdechl. Ale pak náhle pocítil, že se na něj někdo intenzivně dívá. Zvedl oči a viděl malého chlapce, který se na umělce zvědavě díval.
Dobrý den! A vy kdo jste? — zeptal se chlapec.
Dobrý den, malíčku, — odpověděl Muž. — Jsem umělec.
A co to znamená? — zajímal se malý chlapec.
Maluji obrazy, — vysvětlil umělec.
Chlapec se zamyslel. Pak se jeho pohled rozjasnил a usmál se.
A darujete mi kouzelnou vločku! — vykřikl chlapec.
A co znamená "kouzelná"?
To znamená, že vločka se třpytí a splňuje nejskrytější přání!
Ale já nejsem kouzelník! — vykřikl Muž. — Jak ti mohu takovou vločku darovat?
Jen zavřete oči a věřte. Vločka se sama nakreslí.
No, snad by to stálo za pokus, — souhlasil umělec.
Zavřel oči a viděl ledové krystalky neobyčejné krásy — vločku. Třpytila se duhovými jiskrami. A pak jeho ruce náhle samy začaly kreslit!
Pohyby byly lehké, štětce ožily v jeho rukou. Cítil neuvěřitelný příliv energie a sil.
Hotovo. Nakreslil nejkrásnější a nejúžasnější vločku na celém světě! Umělec se chystal říci chlapci, že je kresba hotova, ale zamrzl, ohromený tím, co viděl. Vločka jakoby ožila a svítila v rukou malého chlapce. Chlapec na ni zázračně koukal. Pak přenesл pohled na umělce.
Děkuji! Děkuji vám moc! Teď se mohu vrátit domů, k mamince! — vzrušeně štěbetал malý chlapec.
Jak se ukázalo, dítě se ztratilo. Hledalo maminku. A pak umělec viděl, jak k chlapci běží ze všech sil žena. Vezme si chlapce do náruče, líbá ho a objímá, neskrývaje slzy radosti a úlevy.
Děkuji vám! — vřele děkuje umělci vzrušená cizinka. — Byli jste nám poslání Bohem! Váš talent dělá zázraky!
Umělec se ani nestačil vzpamatovat a něco říci, když žena s dítětem v náruči zmizela. Zůstal jen hlas v jeho hlavě: "Váš talent dělá zázraky!".
Tehdy Muž pochopil své skutečné poslání. Božský původ.
Talent je dán proto, aby přinášel užitek světu. Pomáhá, zachraňuje, podává ruku, když už není sil a právě se chystáte spadnout do propasti.
