Laskavý příběh plyšového oslíka. Kapitoly 4–6
2 995

Laskavý příběh plyšového oslíka. Kapitoly 4–6

Autor:
Pokračování série laskavých krátkých příběhů Natálie Škilové o plyšovém Oslíkovi pro děti předškolního a mladšího školního věku. Pohádky o cestě Oslíka do Paříže, o jeho pocitech během výletu, o vzrušení a radosti, o štěstí a životě, o skutečné zimě. Pohádky pro ty, kdo měli v dětství oblíbenou hračku. Pohádky na dobrou noc.

Čtvrtá kapitola. Jak Oslík odlétal do Paříže

Jednoho dne se v domě rozpoutal chaos. Celý týden všichni chodili sem a tam, něco probírali a donekonečna se hádali.

Oslík tomu moc nerozuměl. Dobře si pamatoval jen německá slova a fráze, protože když v dětství seděl v obchodě v dalekém městě Frankfurtu nad Mohanem, slyšel od zákazníků spoustu německých slov. Ta už ale začínal zapomínat. A česky se nikdy pořádně nenaučil.

Snažil se zaslechnout, proč je taková vřava, ale nepochopil nic. Pak jednoho rána odnesli jeho nejlepšího kamaráda, květinu Pipito. Dali ho i s květináčem do tašky a odnesli. Pipito odešel mlčky, jako vždycky. Oslík se začal bát.

Potom začali do velkého kufru skládat věci, na které byl Oslík zvyklý. Měkký svetr ze židle i lesklé krabičky z komody. Pokoj se postupně vyprazdňoval. Oslíka do kufru ale nikdo nedával. Oslík se pořádně rozrušil.

„Všichni odjedou a tady mě zapomenou“, pomyslel si a jeho plyšové srdce se sevřelo, uši smutně svěsily.

Jednoho dne ho ale probudili velmi brzy. Oslík ještě nebyl pořádně vzhůru a nechápal, co se děje. Prostě ho nacpali do úzké štěrbiny kufru... a jak se tam vešel, nikdo neví. Kufr pečlivě zapnuli.

„Tak to je škoda, nic neuvidím. Odvážejí i mě. Kéž bych byl aspoň u Pipita“.

Oslíka dlouho vezli potmě. Pak trochu pootevřeli zip kufru. Vystrčil hlavu a lekl se: přímo před jeho nosem stál obrovský letadlo. Oslík na takových už létal a vždycky to bylo zajímavé. A každý výlet ho dovezl tam, kde bylo ještě lépe než tam, odkud přiletěl.

Od toho dne Oslík miloval cestování.

Pátá kapitola. Jak Oslík chodil po Paříži

V Paříži voní croissanty, svoboda a rozkvetlé stromy. Ne každý se do Paříže dostane, ale Oslík tam byl. Jednoho jara vyrazil do Francie se svou rodinou, tedy s paní a pánem domu.

Každé ráno se probudili v malém pokojíku hotelu. Tak malém, že se pán s paní sotva mohli minout, když šli do koupelny. Lidé ale koupání milují!

Kvůli velikosti pokoje se ale nezlobili, jen se smáli a opakovali: „Skutečná Paříž“.

Oslík se mezitím ještě vyvaloval v bílých prostěradlech postele, a pak šli všichni společně do kavárny na snídani s čerstvými croissanty. Není nic lepšího než čerstvé, křupavé pečivo připravené na máslu.

Oslík vystrkoval nos z velké paní kabelky a vdechoval vonný vzduch, zatímco pán stál v dlouhé frontě zákazníků. Někdy zůstali snídat v kavárně, jindy zamířili do parků, kterých je v Paříži nepočítaně. Usadili se u malé fontány nebo na lavičce pod korunami rozložitých stromů.

Ráno bylo Oslíkovo nejoblíbenější období. Mohl se nekonečně dívat na lidi, kteří spěchali na kolech do práce, na turisty, kteří se procházeli pomalu, a jsou to také ranní ptáčata, protože se bojí přijít o každou minutu výletu, a na studenty, kteří se vraceli domů až nad ránem.

Na tomto výletu Oslík pochopil, že ne každá činnost musí být užitečná. Někdy si stačí jen vychutnat vůni kávy s croissantem ráno, procházku po starobylých uličkách a stinných parcích přes den a okouzlující pohled na zářící Eiffelovu věž pozdě večer.

Jen dýchat, jen žít.

Oslík cítil, že jeho páni jsou úplně šťastní. Dokonce slyšel, jak paní tluče srdce, protože se z nadšení pořád k němu tiskla se slovy: „Ach, jak krásné! Kouzelné!“.

A Oslík sám cítil něco teplého v hrudi. Rozlévalo se mu tělem až do špiček tlapek a trochu ho štípalo v nose. Tak Oslík pochopil, co je to štěstí.

Šestá kapitola. Jak přišla zima

Oslík už dlouho žil v nové rodině a každé ráno ho paní odnášela ke květině Pipito na parapet.

Oslík rád trávil čas s Pipitem. Seděli celý den, dívali se z okna na chodce, na obláčky, na projíždějící auta a na psy a kočky, kteří pobíhali kolem. Pozorovat je bylo zajímavější než lidi.

A celý den si kamarádi beze slova povídali o všem na světě a čekali na paní.

Jednou ale ráno, když se Oslík usadil na parapetu, nevěřil vlastním očím. Venku bylo všechno bílé-bílé. A z nebe padaly nějaké podivné bílé vločky.

Když lidé otevírali dveře domu, nesli s sebou chlad a toto bílé kouzlo na ramenou a šálách, oklepávali ho z bot na podlahu a za chvilku se z toho stala louže.

A všichni si navíc začali nosit čepice a šály. Oslík také měl svou šálu, nosil ji celý rok. Krk je to, co se Oslíkovi nejčastěji nachladí. Ale čepice neměl. A Oslík tak chtěl ochutnat to bílé kouzlo.

Jednoho dne paní vyprala svou vlněnou čepici v pračce, scvrkla se a dostal ji Oslík. Nasadili mu ji na jeho ušatou hlavu, upravili šálu a vzali ho s sebou ven.

Oslík se brodil závějemi, seděl v kapuci paní bundy a dýchal čerstvý mrazivý vzduch. A dokonce ochutnal sníh. Jenže chuť sněhu se mu nelíbila.

„Vypadá to jako zmrzlina... pomyslel si Oslík, jenže zmrzlina je sladká a voní vanilkou. Ale na pohled... sníh je moc krásný. Úplně jako zmrzlina“.

A Oslík si odvodil nový závěr: „Ne vždy je to, co je zvenku krásné, stejně dobré, pokud to pořádně ochutnáš“. Tak se Oslík seznámil se skutečnou zimou.

Pohádka Laskavý příběh plyšového oslíka. Kapitoly 4–6 je k dispozici ve formátu FB2 pro telefony, tablety, počítače a čtečky e-knih.
Podobné pohádky
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
I Kolobok bývá osamělý. Proto se rozhodl — zaregistruji se na seznamce. Tím to všechno začalo. Moderní poučný příběh o tom, jak se Kolobok seznamoval na internetu
5 777 3
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Poučný moderní příběh o tom, jak si Zajíc a Vlk vyměnili ocasy. Co z toho asi vzejde?
31 932 3
Pohádka o princezně a drakovi
Pohádka o princezně a drakovi
Moderní pohádka o jedné princezně, která se strašně moc bála děsivého draka. Ale jednoho dne překonala strach a rozhodla se ho navštívit... A tak získala nového přítele.
12 439 1
Pohádka o třech koláčích
Pohádka o třech koláčích
Král jednou řekl svým dcerám — upečte mi každá koláč k mým narozeninám. Dvě budoucí princezny úkol splnily, ale třetí přišla s prázdnýma rukama. Z autorské pohádky se dozvíte proč
5 430 3

Chcete dostávat upozornění na nové pohádky?

↑