V nádherném lese, který neznáme, žila zvířátka – netrápila se, mezi sebou se přátelila, pomáhala si navzájem, v nouzi se neopouštěla. Cokoliv se stalo – všichni jsou tu hned, běží si navzájem na pomoc.
Ale v tom nádherném lese žila liska: s krásnou tváří, ocas jako u páva, ale jazyk příliš dlouhý – a pravdu, a lež – namluvit si kolik chce! Lže a nestydí se, jen její kožíšek zrůžovívá. A jak je líná! Nejen že by někomu pomohla – ani sebe nakrmit se jí nechce. Ve své chatičce nikdy neuklízí, po lese se prochází a zpívá si, jak je chytrá a krásná.
Ale zvířátkům v nádherném lese není do zpěvu: jednou připravují dříví na zimu, topí kachle, jednou opravují své chatičky. Zima se blíží.
A liska se úplně zlenivěla, její chatička se nakřivila, v rozích si poříadily pavouci, v podzemí se rozmnožily myši. Chytrá liska si pomyslela, poradila si, svou nožičku si ovázala šátkem, sedla si na lavičku u chatičky a zalila se horkými slzami:
Ach, já ubohá lišička! Běžela jsem po cestičce, spadla jsem do jámy, zlomila jsem si nožičku!
Běží kolem její chatičky vlčák – šedý chlapíček. Slyší, že liska pláče, zalévá se horkými slzami. Přiběhl a ptá se:
Ahoj, lisko, kráso lesů, proč tak pláčeš, děsíš lesní zvířátka?
Ach, vlčáku – šedý chlapíčku, běžela jsem po cestičce, spadla jsem do jámy, zlomila jsem si nožičku! V hrdle se mi vysušilo, chci pít, ale nemám koho, aby mi vodu přinesl. Tak od horka zemřu!
Vlk si poškrábal za uchem a řekl lisce:
Ty, lisko, neplač, dej mi kýbl, budu ti nosit vodu, bude ti dost na pití i jídlo! Pomůžu ti!
Chytrá liska mávla lápou, ukázala vlkovi, kde vzít kýbl, a začala pozorovat, jak vlk vodu z vrtu nosí, zatímco ona si odpočívá.
Jde kolem její chatičky medvěd, převaluje se z laby na lapu. A liska pláče, zalévá se horkými slzami. Přistoupil k ní medvěd a ptá se:
Ahoj, lisko, kráso lesů, proč tady pláčeš, děsíš lesní zvířátka?
Ach, medvěde, jak bych neplakala? Běžela jsem po cestičce, spadla jsem do jámy, zlomila jsem si nožičku! Zima se brzy začne, od mrazu budu muset zemřít! Dříví – nemohu nasekat, kachel – nemohu vytopít! Ach, já ubohá, nešťastná!..
Medvěd si poškrábal ucho a řekl lisce:
Ty, lisko, neplač! Dej mi sekeru, připravím ti dříví na zimu, nenechám tě zemřít!
Chytrá liska mávla lápou, ukázala, kde vzít sekeru, a začala pozorovat, jak medvěd mává sekerou, připravuje jí dříví na zimu, zatímco ona si odpočívá.
Běží kolem její chatičky zajíc, skáče, hraje si. A liska se zalévá horkými slzami. Zajíc se přiskákal blíž k lisce, mával ušima a ptá se:
Ahoj, lisko, kráso lesů, proč tady pláčeš, děsíš lesní zvířátka?
Ach, můj šikmooký, dlouhonohý! Jak bych neplakala? Běžela jsem po cestičce, spadla jsem do jámy, zlomila jsem si nožičku! Nemohu ani sedět, ani stát! Nemohu nic připravit, nic neuklízet! Budu muset hladem zemřít. V chatičce je sice nepořádek, ale bez jídla – to nejde! Ach, já ubohá nešťastná!..
Zajíc mával ušima a řekl lisce:
Ty, lisko, neplač! Dej mi hrnec a zметku! Hned ti uklízím a připravím ti jídlo! Nenechám tě zemřít!
Chytrá liska mávla lápou na svou chatičku, ukázala, kam jít, a začala pozorovat, jak se v její chatičce hemží práce: medvěd mává sekerou, jen létají třísky, vlk nosí vodu, chce si cestu, zajíc mává zметkou – uklízí, vytopil kachel, teď připravuje jídlo.
A lisce se stalo tak veselo, že si sundala šátek ze své nezlomené nožičky a pustila se do tance! Třese šátkem, mává ocasem, mhouří si oči od radosti, jak je chytrá a jak je chytrá, všechny oklamala!
A tu letěla kolem sojka – bílolícka, viděla lisu a zavolala zvířátka: vlka s medvědem a zajíce. Zvířátka sekery a kýble zahodila, přiběhla na louku, a tam liska tancuje!
Ach, lisko ty lisko! – zakřičela zvířátka, - Chytrá tvář! A my jsme ti věřili, chtěli jsme ti pomoci!
Liska zvířátka viděla, nožičku si podvinula, padla na kolena, začala naříkat:
Ach, mí lesní přátelé! Vaší pomocí jsem se uzdravila!
Ale zvířátka mávla lápami, urazila se na lisu-krásu, otočila se a odešla od ní. Tak liska zůstala bez ničeho, a ještě urazila lesní zvířátka.
A sojka letí nad ní a řehtá:
Není hezký ten, kdo má hezkou tvář, ale hezký ten, kdo je k práci! Máš to zasloužené, lisko! Zůstala jsi sama! Budeš vědět, jak oklamávat přátele!
