Jak se králíček dozvěděl, co je přátelství
28 973

Jak se králíček dozvěděl, co je přátelství

Autor:
Autorská poučná pohádka pro předškolní děti o králíčkovi a koni. Dojemná pohádka o skutečném přátelství naučí děti kamarádit, ctít si skutečných přátel a pomáhat jim a vysvětlí, kdo je skutečný přítel. Terapeutická pohádka je vhodná ke čtení na dobrou noc.

Tenhle příběh se stal králíčkovi jménem Broskvička v zimě. Jmenoval se tak proto, že jeho srst měla barvu té voňavé a sladké broskve.

Broskvička žil na farmě spolu s dalšími zvířaty. Žili si všichni dobře, dokonce docela šťastně. Jen králíček neměl žádné kamarády, a to ho velmi trápilo.

Broskvička se rozhodl vydat hledat kamaráda. Rozhodl se jít do lesa. Bál se. Tlapky mu mrzly a propadaly se do nadýchaného sněhu. Králík byl unavený, ale někde na něj čekal kamarád....

Sníh padal velkými krásnými vločkami a toho dne měl zvláštní hudbu, připomínající maminčinu ukolébavku. Broskvička se už moc stýskalo po mamince a chtěl se co nejdřív vrátit domů, ale přece kamarád čeká.

Králíček byl úplně vyčerpaný, když tu na cestě potkal zajíčka. Zajíček si ho prohlédl od uší až po ocas a řekl:

Ty jsi ale divný. Vypadáš skoro jako zajíc, jenže máš jinou barvu kožíšku. Ani na zimu se ti nezměnil a v lese se před liškou a vlkem neschováš, ve sněhu se nezakryješ. Tady jsem tě ještě neviděl, asi nejsi z lesních obyvatel.

Zmatený malý poutník zajíčkovi odpověděl:

Jsem králíček Broskvička, žiju na farmě. Nemám žádné kamarády, proto jsem se vydal hledat kamaráda, protože bez kamaráda je to těžké. Pojďme si spolu hrát! Kožíšek mám takhle od narození a zimní nemám.

Zajíc mávl tlapkou a odskákal pryč a na rozloučenou řekl:

Ve lese kamaráda nenajdeš. Tady každý myslí jen na sebe, a proto s tebou kamarádit nebudu. Propadneš se sám. Vrať se, Broskvičko, na farmu. Sbohem!

Zajíc odskákal a zklamaný Broskvička šel dál. Kamarádit se se zajíčkem nepovedlo. Zimní les byl velmi krásný, přikrytý bílou pokrývkou, ale příliš nepřátelský a nevlídný. Najednou králíček uviděl na větvi straku. Ta se na malého poutníka podívala a řekla:

Divný zajíc letos, kožíšek si nezměnil. Zahyneš, skončíš v tlamě vlka nebo lišky. Utíkej co nejrychleji pryč, cítím, že liška je blízko.

Broskvička odpověděl straky, která si ho dál pozorně prohlížela:

Nejsem zajíc, ale králíček, a proto si kožíšek neměním. Hledám kamaráda, bez něj je to smutné. Proto jsem přišel do lesa. Nestrašte mě, teto strako, raději mi řekněte, jestli jste neviděla mého kamaráda.

Straka jen zavrtěla hlavou:

Hlupáčku, kamaráda v lese nenajdeš. Tady každý myslí jen na sebe a kamarádi nikomu nejsou potřeba. Ale v tlapách vlka skončíš. Vrať se domů, dokud se nestane neštěstí.

Králíček se ještě víc zarmoutil. Copak kamaráda nenajde? Přesto se rozhodl pokračovat v cestě. Čím dál hlouběji zabíhal do lesa Broskvička a čím dál víc se vzdaloval od farmy a maminky, tím mu bylo úzkostněji. Ale kamaráda musí najít, jak jinak? Každý přece potřebuje kamaráda.

Najednou králíček uviděl veverku, která skákala z větve na větev a shazovala sníh, jenž padal Broskvičce na čenich a přiměl ho přimhouřit oči, protože ho příjemně lechtal v nose. Veverka se na králíčka podívala a řekla:

Králík v lese není na svém místě, zahyneš, protože se před vlkem a liškou neschováš jako zajíc. Tvůj kožíšek je na bílém sněhu moc nápadný. Co tě k nám do lesa přivedlo?

Broskvička odpověděl a přitom přitiskl ušička k hlavě:

Hledám kamaráda. Bez něj to nejde, je to smutné a osamělé. Hledám ho v lese, protože na farmě znám všechny a kamaráda tam určitě nemám. Všiml bych si. Pojďme být kamarádi, veverko.

Veverka přeskočila na sousední větev, připravila se pokračovat v cestě zimním lesem a na rozloučenou řekla králíčkovi:

Nemám kamarády a nikdy jsem je neměla. V lese každý myslí jen na sebe. A ty, pokud se nechceš setkat s vlkem, jdi domů. Kamaráda tady nenajdeš, ať se snažíš jakkoli.

Broskvička byl úplně zarmoucený, lesních obyvatel ho najednou bylo líto:

Jak mohou žít bez kamarádů? To není správné, je to špatné. Nikdo je nepodpoří, nepomůže jim v nouzi a nerozesměje je, když jsou smutní. Není s kým sdílet radost ani smutek.

Takhle přemýšlel králíček a vzpomínal na farmu: ne, přece jen tam žijí spolu v přátelství a navzájem si pomáhají. Najednou malý poutník slyšel kroky velmi blízko, kroky, které se vůbec nepodobaly zajícím ani skákání veverky po větvích. Těžké, hrubé. Králíček se otočil a uviděl vlka. Stál úplně blízko a Broskvičce z něj bylo hrozně. Vlk si olízl tlamu a řekl:

Na zajíce nejsi úplně podobný, kožíšek máš jiný. Takže králík… To je dobře! Slyšel jsem, že hledáš kamaráda. Pojďme být kamarády. Ublížit ti nechci.

Vlk se čím dál víc přibližoval k vystrašenému králíčkovi, otevřel tlamu a cvakal zuby. Každou chvíli by ho sežral! Chudák malý Broskvička dokázal říct jen toto:

S tebou, vlku, kamarádit nechci. Máš opravdu velké zuby a zajíce ubližuješ. To není hezké.

Vlk se Broskvičce stále přibližoval a králíček se rozplakal a tlapkami si zakryl oči strachem. Vzpomněl si na farmu: na maminku, která se o něj bojí a čeká na něj, a na koně Hvězdičku. Pojmenovali ji tak proto, že na čele měla krásnou bílou hvězdu, podobnou těm, které svítí na obloze v mrazivé zimní noci.

Hvězdička ho často hostila mrkví a jemu se líbilo sedět s ní ve stáji, nosit jablka z její oblíbené jabloně, když dozrávala a začínala padat. Hvězdička voněla také nějak zvláštně: senem, polními květy a samozřejmě oblíbenými jablky. Rád se na ní svezl a poslouchal její vyprávění o cestách do města.

V tu chvíli Broskvička pochopil, že má kamaráda, Hvězdičku, jen to nevídal a nevážil si toho. Králíček by si teď moc přál být doma, jenže bohužel před vlkem utéct nemohl. Najednou králíček v zasněženém lese uslyšel známý hlas:

Broskvičko! Broskvičko! Kde jsi?

Byla to Hvězdička! Králíček se velmi zaradoval z hlasu svého kamaráda, ale vlk byl nablízku a bylo mu strašně, ovšem ne kvůli sobě, nýbrž kvůli Hvězdičce. Vlk byl zjevně hladový a nevybíral by si, jestli sežere králíka, nebo koně.

Broskvička se otočil a uviděl Hvězdičku, jak stojí přímo před dravcem. Kůň se vztyčil na zadní nohy a prudce spustil přední nohy a hlasitě dupl. Vlk pochopil, že kůň couvat ani se bát nemíní. Nic neřekl a odešel pryč, dál se toulat zimním lesem.

Hvězdička přišla k vystrašenému králíčkovi, sklonila hlavu a laskavě řekla:

Broskvičko, jak jsi nás vyděsil! Tvoje maminka byla velmi smutná, když jsi odešel, a já jsem se rozhodla, že tě půjdu hledat. A dobře, že jsem tě našla, jinak bychom tě už neviděli, zahynul bys jako oběd pro vlka… Jak jsem ráda, že tě vidím!

Broskvička mlčel. Také byl velmi rád, že vidí skutečného kamaráda. Radoval se, že se vrátí na farmu a uvidí maminku, a přitulil čenich k Hvězdičině tváři.

Kamarádi se vydali domů, kde na ně všichni čekali. Tam, kde zvířata žila v přátelství a každé bylo připraveno pomoci tomu druhému. Když se Broskvička vrátil, hned běžel za maminkou. Ta ho nekárala, jen mu laskavě řekla:

Můj hloupý, malý králíčku, proč jsi šel do lesa sám? Vždyť je tam velmi nebezpečno.

Králíček tiše zašeptal:

Už to nikdy neudělám, maminko, slibuji. A teď musím jít za Hvězdičkou, mám pro ni dárek. Dárek pro mého skutečného kamaráda.

Maminka na Broskvičku schvalně pohlédla. Broskvička vzal jablko, které si schovával pro Hvězdičku, přesně takové, jaké měla ráda, a zamířil do stáje. Bez potíží našel koně, který, jak to v zimních studených večerech bývá, smutnil ve svém útulném boxu. Králíček k ní přišel a podal jí voňavé sladké jablko.

Děkuji ti, Hvězdičko! Bez tebe bych se domů nevrátil. Zachránila jsi mě před vlkem. Dřív jsem to nechápal a nevážil si toho, že mám kamaráda. Myslel jsem si, že kamaráda nemám, a vydal jsem se ho hledat. Ale když jsem si popovídal s lesními zvířaty, pochopil jsem, že mám toho nejskutečnějšího kamaráda s nejkrásnější hvězdou na čele, která je ještě krásnější než nejjasnější hvězda na noční obloze. Došlo mi, že na farmě mám ještě mnoho dalších kamarádů, protože žijeme v přátelství a v nouzi si pomáháme. A v lese, představ si, každý myslí jen na sebe a žádné z lesních zvířat nemá kamaráda.

Hvězdička poslouchala Broskvičku a byla ráda, že se vrátil domů a už není smutný. Laskavě se usmála a řekla:

Děkuji ti, Broskvičko. Jsem ráda, že můžu být tvojí kamarádkou, a je příjemné vidět tě veselého, a ne smutného, jako před cestou do lesa. Nemohla jsem tě nechat v nouzi, vždyť právě tak se chovají kamarádi. Děkuji za chutné jablko. Je pro mě obzvlášť cenné, protože mi ho daroval kamarád.

Tak skončila cesta králíčka jménem Broskvička za kamarádem. Ukázalo se, že kamarád byl vždycky nablízku, jen ho Broskvička nevnímal. Teď ale přesně věděl, kdo je skutečný kamarád, a velmi si ho vážil, protože skutečných přátel není v našem životě tolik. Proto je třeba je ctít a chránit.

Králíček a kůň jsou kamarádi i dnes, jen už vyrostli. Broskvičce se stejně jako dřív líbí chodit do stáje za Hvězdičkou, poslouchat její vyprávění o cestách do města a o tom, že v zimě je město obzvlášť krásné, přikryté bílou sněhovou pokrývkou, a každý dům je jiný, jaký nebývá v žádném jiném ročním období.

Tuhle historii mi vyprávěl kocour, který na té farmě žil a jednoho zimního večera příjemně příst na mých kolenou. A ty, můj drahý čtenáři, až jednou zavítáš na farmu, dobře se rozhlédni a naslouchej: třeba je to právě ta farma, kde žijí Broskvička a Hvězdička. Vždyť tenhle příběh je čistá pravda, a jestli mu uvěříš, nebo ne, rozhodneš jen ty.

 
 

Pohádka Jak se králíček dozvěděl, co je přátelství je k dispozici ve formátu FB2 pro telefony, tablety, počítače a čtečky e-knih.
Podobné pohádky
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
I Kolobok bývá osamělý. Proto se rozhodl — zaregistruji se na seznamce. Tím to všechno začalo. Moderní poučný příběh o tom, jak se Kolobok seznamoval na internetu
5 776 3
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Poučný moderní příběh o tom, jak si Zajíc a Vlk vyměnili ocasy. Co z toho asi vzejde?
31 931 3
Pohádka o princezně a drakovi
Pohádka o princezně a drakovi
Moderní pohádka o jedné princezně, která se strašně moc bála děsivého draka. Ale jednoho dne překonala strach a rozhodla se ho navštívit... A tak získala nového přítele.
12 438 1
Pohádka o třech koláčích
Pohádka o třech koláčích
Král jednou řekl svým dcerám — upečte mi každá koláč k mým narozeninám. Dvě budoucí princezny úkol splnily, ale třetí přišla s prázdnýma rukama. Z autorské pohádky se dozvíte proč
5 429 3

Chcete dostávat upozornění na nové pohádky?

↑