V jednom malém, ale velmi krásném městečku žila holčička jménem Anička. Holčička vždycky hodně četla, ráda poslouchala pohádky, které jí maminka vyprávěla večer před spaním. A také Anička vždycky snila o tom, že uvidí Děda Mráze, který jí každý rok přináší ty nejžádanější dárky.
Jednou v novoroční noc Děda Mráz dokonce přinesl malého štěňátko, o kterém holčička snila už dávno. A od té doby Anička ví, že starý kouzelník opravdu existuje, protože nikomu o svých přáních nevyprávěla, a přesto se plní. To znamená, že Děda Mráz opravdu umí číst myšlenky dětí a přinést jim dárek, o kterém tak dlouho snily.
Prošlo horké léto a po něm podzim. A pak přišla dlouho očekávaná zima, prosinec. Stromy se oblékly do bílých kožíšků a pod nohama křupal měkký sníh. Celé dny na ulici tančily v tanci krásky—sněhové vločky a v oknech domů postupně se rozsvěcely jasné barevné světýlka — girlandy. Všichni lidé čekali na tu nejveselejší a nejkouzelnější slavnost — Nový rok!
A mezitím v daleké zemi, jejíž název nikdo nezná, protože se nachází velmi daleko, se připravoval k práci starý kouzelník — Děda Mráz. Jeho sněhobílý vous se krásně vlní až k pasu a na nose má brýle s tlustými skly.
Taak, a co si letos děti přejí dostat na svátek?
Zamyšleně se usadil stařík do houpacího křesla u krbu a vysypal hromadu dopisů od dětí.
Tady si malý Honzík přeje dostat stavebnici. A podíváme se, jak se choval.
Děda Mráz přisunul blíž krásnou skleněnou kouli, v níž mohl pozorovat všechny děti světa, jejich chování, jejich známky.
No, chlapec se neprovinoval a v žákovské knížce má samé dobré známky. Takže mu přinesu v novoroční noc krásnou stavebnici!
Okomentoval stařík.
Ou, a kdo je tahle holčička?
V odrazu koule uviděl Aničku. Tiše seděla ve svém pokoji a četla knížku.
Pak holčička vstala, přistoupila k okénku a šeptem promluvila:
Dědo Mrázi, milý, jestli mě slyšíš, daruj mi prosím krásný domeček pro panenky. Jednou jsem ho ukázala mamince v obchodě, ale koupit jsme si ho nemohli, je moc drahý. Slibuji, že už nikdy nebudu zlobit a až půjdu do školy, budu nosit domů jen dobré známky.
Holčička pevně zavřela oči a sevřela pěstičky, zdálo se jí, že tak se její přání splní ještě rychleji.
Jaká hodná malá holčička, už ji dlouho sleduji!
Řekl Děda Mráz.
No, myslím, že jí splním její přání.
V tu chvíli někdo zaklepal na dveře k Dědovi Mrázovi.
Pomalu vstal z křesla, malými krůčky došel ke dveřím a ozval se:
Kdo je tam?
Otevři, Dědo Mrázi, neštěstí!!!!
Ozývaly se hlasité zvuky.
Stařík otevřel dveře a na prahu uviděl sněhuláka. Jeho šála byla rozcuchaná, nos trčel na druhou stranu a oči se ze strachu zvětšily dvakrát.
Nový rok zmizel! Teď se slavnost ruší, nikdo nedostane dárky a všechny stromečky uschnou! Katastrofa!
Tak, pojďme to všechno popořádku. Co se stalo?
Nový rok zmizel! Do svátku zbývají jen dva dny, všichni lidé se připravují, kupují stromečky, zdobí domy, dávají si dárky. A oni všichni nevědí, že Nový rok nepřijde!
Děda Mráz vyslechl sněhuláka, poděkoval mu za informaci a začal přemýšlet.
A mezitím v městečku, kde žila Anička, jako by nastal chaos. Vítr zavyl, sníh sypал tak, že nebylo vidět ani cestu, země se pokryla ledem a stromy se poválely. Ve městě zhasl proud, girlandy zhasly.
Anička se probudila z hluku větru a polekala se.
Zavolala maminku a zeptala se:
Maminko, a jak k nám přijde Děda Mráz? Vždyť neuvidí cestu a projde kolem. A já na něj tak čekám, tak jsem prosila o domeček pro panenky.
Nestarej se, dcerko. Děda Mráz vždycky přijde, určitě najde způsob, jak se k nám dostat a daruje ti dlouho očekávaný dárek.
A Děda Mráz neztrácel čas. Uhádl, že Nový rok ukradla Vánice, protože už dlouho čeká na svou chvíli, aby se slavnost nekonala.
No, přišel čas vypořádat se s tou Vánicí!
Zakřičel Děda Mráz.
Vytáhl obrovskou, svítící hůl a udeřil s ní o zem tak, že se kolem sběhla všechna zvířata.
Moji pomocníci, zajíci, lišky, vlci a sobi! Pomozte najít Nový rok, vždyť bez něj nebude slavnost! Lidé čekají, připravují se, kupují dárky, zdobí stromečky! Nemůžeme dovolit Vánici to všechno zkazit! A tehdy se všichni pomocníci Děda Mráze vrhli hledat Nový rok.
Uplynuly dva dny, venku je 31. prosince. Do svátku zbývá jen několik hodin a světlo v domech se stále neobjevilo. Anička byla úplně smutná a rozhodla se, že slavnost nebude a dárek neuvidí.
Dlouho plakala, ale po chvíli přece jen usnula. A najednou se žárovky v domech rozsvítily, stromečky konečně zazářily jasnými girlandami, vánice utichla.
Do pokoje vešel Děda Mráz — v jasně červeném kostýmu, s dlouhým bílým vousem, s obrovským pytlem na ramenou.
Anička otevřela oči, v domě bylo teplo a útulno, jako by ani vánice nebyla, ani metelice nefoukal a ani proud nevypnuli, ale Děda Mráz v pokoji nebyl.
Maminko, pojď rychle sem!
Zakřičela holčička.
Do pokoje vběhla maminka:
Co se stalo?
Maminko, a byl Nový rok?
Maminka přenesla pohled pod stromeček, kde stál zapečetěný dárek — obrovský, v jasné krabici.
Anička vyskočila a přiběhla ke stromečku, vrhla se otevírat dárek.
Maminko, mami, to je přece domeček pro panenky, přesně takový, o kterém jsem tak dlouho snila.
Štěstím vykřikla holčička.
Vidíš, přece jen se k tobě Děda Mráz dostal a žádná metelice mu nebyla překážkou.
Promluvila maminka.
V tu chvíli v okénku mihl stín, Anička se vrhla podívat, co je tam, ale nic neviděla.
Ve skutečnosti Děda Mráz stihl vylézt na střechu, aby si ho holčička nevšimla, jinak by jí musel vyprávět o tom, jak jeho přátelé — lesní obyvatelé, zachránili Nový rok a jak ho našli v ledovém zámku Vánice. Vždyť Děda Mráz musí ještě navštívit tolik dětí, darovat tolik dárků.
Nový rok nastal včas díky Dědovi Mrázovi, který vždycky plní přání a daruje ty nejžádanější dárky!
