Dobrodružství Slunečního Zajíčka a Měsíčního Paprsku
6 544

Dobrodružství Slunečního Zajíčka a Měsíčního Paprsku

Autor: Колпакова Полина Анатольевна
Autorská kouzelná pohádka o Slunečním Zajíčkovi a Měsíčním Paprsku, o tom nejdůležitějším bohatství v životě, o přátelích a přátelství. Pohádka pro děti předškolního a školního věku, vhodná ke čtení před spaním.

Jednoho dne se na světě objevil drobný sluneční zajíček jménem Helios. Byl odvážný a velmi zvídavý. A moc chtěl poznávat svět kolem sebe.

Jednoho dne Helios uslyšel o Kouzelném vodopádu, kde jsou ukryty poklady. Sluneční zajíček se rozhodl najít toto tajemné místo. Nemohl promeškat šanci vydat se na tak napínavé dobrodružství.

Dlouho bloudil Helios a nakonec pochopil, že se ztratil. Začínalo se stmívat a našemu hrdinovi bylo stále úzkostněji: nikdy předtím neviděl západ slunce. Neznámo děsilo, ale touha po něčem novém byla silnější než strach.

Když slunce zmizelo, Helios si všiml, že na jeho místo vychází něco podobného, a přece úplně jiného. Sluneční zajíček nemohl odtrhnout zrak od obrazu, který se před ním objevoval. Jako okouzlený tiše stál a díval se na cosi neuvěřitelně magnetického.

Najednou Helios uslyšel jemný, okouzlující ženský hlas:

Zdravím tě, ztratil ses?

Zajíček se polekaně nadskočil a vykřikl:

Kdo tu je?

Neboj se, jsem Selena. Můžeš mi říkat prostě Luna. Myslela jsem, že za ty dvě hodiny, co se na mě díváš, si to domyslíš… Co tu děláš v tak pozdní hodinu?

Aha, tak vy jste tedy kdo... Hledám Kouzelný vodopád, můžete mi pomoci?

A proč ho potřebuješ?

Chci odtamtud odnést všechny poklady a stát se nejbohatším!

Ach, ty jsi ještě úplné mládě. Copak nevíš, že bohatství se neměří drahokamy?

A v čem tedy?

Třeba v přátelích. Máš nějaké? Ačkoli, když jsi sem přišel sám, můžu předpokládat, že nemáš. Že?

Helios posmutněl a jen přikývl.

Dobrá, pomůžu ti, ale za jednu podmínku. Mám dceru, je dost osamělá, nevychází se svými bratry a sestrami. Pokud ji vezmeš s sebou ― provedu vás k vodopádu. Souhlasíš?

Děkuji, Seleno! Samozřejmě souhlasím, ale kde...

Helios ani nedokončil větu, když viděl, jak k němu přímo z nebe sjíždí malý světle bílý paprsek.

Jsem Hekata, — tiše pronesla dívka.

Nebyla podobná Heliovým sestrám. Sestry byly jasné, neustále vyzařovaly oslnivé světlo a vřely jako sopečná láva, ale Hekata byla jako motýl citronka sedící na jasmínu. Měla v sobě stejně lehkosti, přirozené elegance a prostoty smíšené s něčím úžasným. Helios proto nemohl přestat na ni hledět.

Měsíční Paprsek si také prohlížela nového známého. Udivovalo ji, jak se v něm snoubí nesmírné množství odstínů ― od jantarové po tmavě oranžovou. A jak se mezi sebou přelévají.

Ty barvy jako by soutěžily v soutěži „Kdo zazáří víc“, kdyby taková existovala. Zároveň se ale nepřekřikovaly, nýbrž splývaly v jeden celek, jako při vaření pomerančové marmelády nebo džemu.

Oba hrdinové by si mohli najít ještě spoustu přirovnání a metafor, ale Luna přerušila jejich málomluvné seznamování. Nastal čas vyrazit.

Hekata i Helios nic nenamítali a vydali se za světlem, které vycházelo ze Seleny. Cestou si vyprávěli o svém životě.

Ukázalo se, že Hekata nevěděla o existenci Slunce, stejně jako Helios kdysi nevěděl o Měsíci. Pak si začali sdělovat své sny a shodli se na tom, že oba chtějí cestovat a poznávat spoustu nového.

Hekata a Helios zjistili, že jsou si podobní jako vejce vejci. A jaké štěstí, že se potkali!

Protože hrdinové ani na chvíli nepřestali mluvit, nepostřehli, jak došli až k Kouzelnému vodopádu. Zbývalo jen přejít most, ale jakmile k němu přistoupili, cestu jim zastoupil obrovský had.

Jmenuji se Pýthón. Co tu děláte?

Přišli jsme pro poklady, — řekl Helios předstíraným, hlubokým hlasem a rameny zakrýval Hekatu.

Ha! Víte, kolik takových jako vy ke mně přišlo? A zatím nikdo neprošel! Můžete se samozřejmě pokusit: rozluštěte mou hádanku! Dávám vám tři pokusy.

Jsem si jistá, že to zvládneme, ― odhodlaně procedila Paprsek.

Jak sebevědomí, dobře, tady je moje hádanka:

Ona je to, co nikdo v životě nenajde tak snadno,
Ale když ji najdeš, hlídej ji,
Ať ti nikdo nevezme!

Děti se na sebe podívaly. Sluneční zajíček zašeptal Hekatě, že diadém z bílého zlata s diamanty si mohou dovolit jen nesmírně bohatí lidé, a Pýthón to pravděpodobně myslel právě tak. Dívka souhlasila.

Známe odpověď!

Překvapte mě.

Diadém z bílého zlata s diamanty!

Ale ne... Ech, a já už jsem měl strach. Teď ale chápu, že důvod k obavám nemám. Máte ještě dva pokusy. Pospěšte si, práce je dost.

Promiň, byl jsem přesvědčen, že je to správně, ― vinně pronesl zajíček a odvrátil pohled stranou.

Nic se neděje, Helie, máme ještě šanci. Hm, a co kdyby myslel perlu Peregrinu? Považuje se za nejdražší a největší na světě!

Myslím, že máš pravdu. Hej, Hade, myslel jsi perlu?

Kolik drzosti je v tobě, hloupé mládě! Ne, zase vedle. Máte už jen jednu odpověď. Pořádně přemýšlejte, čekám.

Hrdinové ztratili hlavu. Co se dá za celý život nenajít a pak tak chránit? Snad jen... Heliovi to jako by došlo! Slova Luny o přátelství mu zazněla v hlavě jako ozvěna.

Zeptal se Hekaty:

Věříš mi?

Po jejím kladném přikývnutí svou hypotézu řekl Pýthónovi, který s nezakrývaným překvapením přikývl.

Had nedokázal nic odpovědět: ať už ze zklamání, nebo naopak z radosti. Jen ustoupil od průchodu a pustil vítězné poutníky dál.

Hekata nedokázala zadržet své city a políbila Heliose na tvář na znamení vděčnosti, až mu už tak hořící tváře zrudly jako žhavé uhlíky. Dívka zdvořile předstírala, že si toho nevšimla, a tak přešli most bez jakýchkoli překážek a potíží.

Konečně se před nimi otevřel neuvěřitelně krásný Kouzelný vodopád. Byl ještě krásnější, než se vyprávělo v příbězích a fantaziích. Nelze ho popsat, je tak nádherný.

Když k němu přistoupili, mladí poutníci uviděli cedulku s nápisem: „Ten, kdo se dostal až sem, je již bohatý.“

Helios si znovu vzpomněl na Selenina slova o skutečných drahokamech. Už nepochyboval o její moudrosti a vděčně pohlédl k nebi, a pak na Hekatu.

Její oči se usmívaly a on pochopil, že Hekata to také všechno pochopila, a možná to celou dobu věděla, ale dala mu příležitost, aby k pravdě došel sám.

Zajíček ji vzal za ruku a šel s ní dál ― objevovat obrovský, úžasný svět.

Pohádka Dobrodružství Slunečního Zajíčka a Měsíčního Paprsku je k dispozici ve formátu FB2 pro telefony, tablety, počítače a čtečky e-knih.
Podobné pohádky
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
I Kolobok bývá osamělý. Proto se rozhodl — zaregistruji se na seznamce. Tím to všechno začalo. Moderní poučný příběh o tom, jak se Kolobok seznamoval na internetu
5 777 3
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Poučný moderní příběh o tom, jak si Zajíc a Vlk vyměnili ocasy. Co z toho asi vzejde?
31 933 3
Pohádka o princezně a drakovi
Pohádka o princezně a drakovi
Moderní pohádka o jedné princezně, která se strašně moc bála děsivého draka. Ale jednoho dne překonala strach a rozhodla se ho navštívit... A tak získala nového přítele.
12 439 1
Pohádka o třech koláčích
Pohádka o třech koláčích
Král jednou řekl svým dcerám — upečte mi každá koláč k mým narozeninám. Dvě budoucí princezny úkol splnily, ale třetí přišla s prázdnýma rukama. Z autorské pohádky se dozvíte proč
5 431 3

Chcete dostávat upozornění na nové pohádky?

↑