Dobrý příběh plyšového oslíka. Kapitoly 7–9
3 237

Dobrý příběh plyšového oslíka. Kapitoly 7–9

Autor:
Autorský laskavý příběh o plyšovém oslíkovi pro děti předškolního a mladšího školního věku. Pokračování příběhu autorky Natalie Škilové o oblíbené hračce. Kapitoly 7–9: pohádky o hudbě, o utrženém tlapce a o nejlepším příteli lišečkovi. Pohádky na dobrou noc.

Kapitola sedmá. Jak se Oslík seznámil s hudbou

Jednoho dne se v bytě ozval zvonek. Oslík už si zvykl: když zvoní tak melodicky, znamená to, že někdo přišel.

Do bytu začali tahat obrovskou krabici. Byla dlouhá a objemná. Nebylo jasné, co je uvnitř. Oslík zvědavě čekal.

Pán domu dlouho rozbaloval díly, díval se, přikládal jeden k druhému, a ...zdálo se, jakoby odnikud najednou vyrostlo... piano!

Oslík poznal, že je to piano, protože takové už viděl v Německu, odkud pochází. Tam ho ale nazývali úplně jinak. Stejně jako jeho samotného. Stejně jako všechny věci. A tady paní domu s pánem chodili a pořád opakovali: „Piano, piano, ach, jaké krásné piano!“

Bylo bílé s černo-bílými lesklými klávesami, jako by po nich proběhla zebra a zapomněla své pruhy. Oslík ale nechápal, co s ním dělat. V Německu prostě stálo v rohu. Tady ho také postavili do rohu.

„Možná je to na zdobení rohů v domech,“ napadlo ho ještě.

Ale pohled na nástroj ho zaujal. Pak si pán sedl k pianu na vysokou židličku, a najednou jeho prsty pelášily po klávesách a vzduchem se rozlila hudba.

Zdálo se, jako by se dotýkala nejhlubších strun Oslíkovy duše. A kdyby plyšový Oslík uměl plakat, určitě by uronil slzu. Takhle jen zaštípalo v nose a vylezla jedna malá nitka, tak musel rychle kýchnout, aby ji schoval zpátky.

Když pán přestal hrát, Oslík chtěl říct: „Ještě, ještě, ještě, prosím.“ Ale neuměl mluvit tak nahlas, aby ho slyšeli. A pán jako by ho uslyšel a zahrál ještě jednu melodii, pak ještě jednu a ještě.

Oslík nemohl uvěřit, že tyhle melodie, tak krásné a vzdušné, vylétají z velkého piana podobného stolu, a že se nedají vůbec ohmatat. Jen se vznášely ve vzduchu a byly neviditelné.

„Jak může něco, na co nelze sáhnout, vyvolat tolik emocí?“ přemýšlel Oslík a dospěl k závěru. ― Ne vždy to, čeho se nelze dotknout, neexistuje. Jsou věci, které jakoby nebyly, ale pronikají do srdce. I když to srdce není čtyřkomorové, nýbrž plyšové. A i když lidé mluví různými jazyky a nerozumějí si, hudba je společná řeč.“

Tak se Oslík seznámil s hudbou.

Kapitola osmá. Jak Oslíkovi dělali operaci

Jednoho dne, po další koupeli, kdy Oslíka vzali z teplého balkonu, kde se vyhříval na slunci a vdechoval vůni sušených meruněk, ho paní prohlédla a zamračila se.

Dlouho a pozorně ho obracela a stále kroutila jeho pravou tlapkou, a tak těžce vzdychala, že Oslík sám těžce vzdychl a začal se strachovat. Co se tam asi stalo, že paní tak vzdychá?

Obvykle, když objímala svého Oslíka, naopak se uklidnila a někdy dokonce přestala plakat. Oslík krásně nasával slanou vodu, kterou si sem tam otřela přímo o něj z obličeje. A teď se kvůli němu trápila. Oslík to cítil.

Brzy se sešla celá porada: paní a její maminka. A už oba cvakaly jazyky a o něčem nad ním debatovaly. Nakonec Oslík uviděl, že vytáhly dlouhou a tenkou jehlu s bílou nití a... Ouha! Oslík by určitě vykřikl, kdyby uměl nahlas mluvit. Něco ho bolestivě píchlo do pravé tlapky.

Pak ještě jedna injekce, a ještě jedna. Oslík se už chtěl ohradit, ale paní mu začala obvazovat tlapku bílým čistým obvazem, který voněl léky z dlouhého ležení v lékárničce, a položila ho na postel, na svůj polštář.

Oslík slyšel, jak říkaly: „Operace, operace“ a litovaly ho. A tlapka už ho vůbec nebolela. No dobře, leda tak nepatrně. Trochu.

Před spaním ho paní objala a tiše řekla: „Po operaci dnes nesmíš, ale zítra tě nakrmím nejlepší dobrotou za tvou statečnost.“ A Oslík usnul s představou chutného rána. Tak Oslík poprvé podstoupil operaci.

Kapitola devátá. Jak se Oslík spřátelil s Lišáčkem

V činžovním domě v Učitelské ulici je pro Oslíka jediný zvláštní byt. Ten, ve kterém bydlí. Spolu s paní, jejím manželem a zeleným květinou Pipito.

Pipito ale není vždy zelený. Dvakrát ročně shodí několik žlutých listů, a před Vánocemi mu začne červenat vršek. Oslík tohle období moc miluje.

V bytě je pak sváteční atmosféra, voní jehličím, mandarinkami a čokoládou (a vůně čokolády Oslíka vždy uklidní), a dokonce i Pipito svými červenými listy jakoby připomíná, že se blíží doba svátků.

Asi stojí za zmínku, že Pipito se jmenuje Pipito kvůli své lásce k vodě. Jak moc rád pije vodu! Paní nalije sklenici do jeho stříbrného květináče a za chvilku voda zmizí v Pipitovi. Vuala! Takové kouzlo. Oslík to neumí, pít takhle nedokáže.

A s Pipitem je také skvělé mlčet. Když paní odchází z domu, vždy Oslíka odnese na okenní parapet k Pipitovi, aby se nenudili, a mlčky si užívají společnost jeden druhého. Oslík si rychle zvykl na život v tomto útulném bytě. Už začínal zapomínat na svůj život v domě v dalekém Německu. Ale z té doby mu zůstala láska k cestování.

Jen je škoda, že v tomto domě kromě Pipita neměl Oslík ani jednoho kamaráda, se kterým by si mohl hrát, když nejsou doma páni, pošeptat si před spaním nebo se podělit o své plyšové myšlenky.

Jednoho dne, po výletu na Vánoce do jiného města, paní s pánem jako obvykle vybalovali věci z kufru a najednou vytáhli rezavého pletené lišáčka.

Byl celý z rezavých nití, ale s bílým koncem ocasu, jakoby ho někdo namočil do barvy, s bílými ušky a stejně bělostným bříškem. Pán ho držel v ruce a visel naprosto nehybně. „Jen hračka,“ těžce vzdychl Oslík.

Věděl, že některé hračky zůstanou jen hračkami. Lišáčka položili na pohovku a jakoby na něj zapomněli, ale Oslík se na něj občas podíval. Lidem se zdálo, že na pohovce leží dvě hračky, ale ve skutečnosti tam ležel úplně živý Oslík a naprosto nehybný lišáček.

Oslík se na lišáčka díval tak dlouho a upřeně, že mu na okamžik připadalo, jako by se mu v očích něco rozsvítilo. Oslík dvakrát mrkl, lišáček dvakrát mrkl v odpověď. Oslík pohnul tlapkou, lišáček sotva znatelně trhl ocasem.

Oslík začal mluvit radostně, rychle a zmateně svou plyšovou řečí, a lišáček ještě rychleji tárat v odpověď.

A lidem stále připadalo, že na pohovce leží dvě plyšové hračky.

Od toho dne začalo přátelství mezi Oslíkem a Lišáčkem na celý život. A možná, že pro takové přátelství je i život málo.

Pohádka Dobrý příběh plyšového oslíka. Kapitoly 7–9 je k dispozici ve formátu FB2 pro telefony, tablety, počítače a čtečky e-knih.
Podobné pohádky
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
I Kolobok bývá osamělý. Proto se rozhodl — zaregistruji se na seznamce. Tím to všechno začalo. Moderní poučný příběh o tom, jak se Kolobok seznamoval na internetu
5 777 3
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Poučný moderní příběh o tom, jak si Zajíc a Vlk vyměnili ocasy. Co z toho asi vzejde?
31 932 3
Pohádka o princezně a drakovi
Pohádka o princezně a drakovi
Moderní pohádka o jedné princezně, která se strašně moc bála děsivého draka. Ale jednoho dne překonala strach a rozhodla se ho navštívit... A tak získala nového přítele.
12 439 1
Pohádka o třech koláčích
Pohádka o třech koláčích
Král jednou řekl svým dcerám — upečte mi každá koláč k mým narozeninám. Dvě budoucí princezny úkol splnily, ale třetí přišla s prázdnýma rukama. Z autorské pohádky se dozvíte proč
5 430 3

Chcete dostávat upozornění na nové pohádky?

↑