Dobrá historie plyšového oslíka. Kapitoly 1–3
5 051

Dobrá historie plyšového oslíka. Kapitoly 1–3

Autor:
Soubor laskavých moderních příběhů Natálie Škilové o plyšovém oslíkovi pro děti předškolního a mladšího školního věku. Kapitoly 1–3: pohádky o cestě oslíka do obchodu a o tom, jak se dostal k paní domu. Pohádky pro ty, kteří měli v dětství oblíbenou hračku. Pohádky na dobrou noc.

Kapitola první. Jak to všechno začalo

Oslík si přesně nepamatuje, jak to všechno začalo. Jak ho sestavovali v továrně, jak mu přišívali tlapky a připevňovali je k plyšovému tělu.

První, co si Oslík zapamatoval, bylo, jak otevřel knoflíkové oči... a kolem byla tma. Nic neviděl, ale cítil, že někam jede, protože na každé zatáčce to drncalo.

Pak všechno ztichlo a Oslík uslyšel hlasy. Železné dveře dodávky se se skřípěním otevřely a do očí Oslíkovi udeřilo jasné, přejasné světlo. Tisíce malých světelných paprsků oslepily Oslíka a dalších pět minut nic neviděl, a tak si nevšiml, jak ho nesou do obrovského supermarketu a jak žena začala rozkládat hračky na police.

Vedle Oslíka připevnila cedulku «Vánoční los», což se dá číst jako vánoční los do loterie i jako samec jelena. Ještě se uchechtla: „To je ale nápad, co všechno vymyslí výrobci hraček. Pokud vím, Děda Mráz má soby. No dobrá, kamaráde, počkej na své majitele.“

Poplácala Oslíka po béžových měkkých rozích a šla si za svou prací. Oslík zůstal mezi ostatními hračkami a bonbóny. Supermarket byl ale spíš potravinový, i když se před svátky na policích objevovaly i hračky.

Vedle seděli plyšoví medvědi, zajíčci, psi a kočky. A ti si je docela rychle odnášeli. Oslík se s nimi tak pořádně seznámit nestihl. V obchodě ale krásně voněla čokoláda, takže Oslík byl ochoten čekat velmi dlouho.

Rozhovory ostatních hraček se mu moc nelíbily. Hlasitě vzdychali a říkali, že děti jsou prostě děti, trpělivosti a zvědavosti jim chybí. Hraček mají vždycky moc, takže z nových se neradují dlouho. A co je pro hračku nejhorší? Samozřejmě být odložena do vzdáleného zaprášeného kouta.

Oslík poslouchal, ale mlčel. Také se mu nechtělo být odložen do „vzdáleného zaprášeného kouta“, ale toužil, aby se alespoň někomu líbil.

Oslík nevěděl, jak dlouho seděl na polici v supermarketu. Den, dva, nebo možná týden, s vnímáním času to Oslík moc neuměl. Jednoho dne se ale před jeho policí zastavila živá, štíhlá žena s krátkým střihem a poněkud rázovitými pohyby.

Přesně to, co potřebuju! zvolala, pozorně si hračku prohlédla přes své hranaté brýle a vzala Oslíka z police. Otočila ho v rukou.

Ano, Tereze se bude líbit!

Stejně jistě, jak k polici přišla, položila Oslíka do svého košíku. Oslík jel mezi ostatním zbožím a jeho plyšové srdce přetékalo radostí a vděčností. Zbývalo jen doufat, že Tereza nemá příliš mnoho hraček. Oslík ztuhl v radostném očekávání změn.

Kapitola druhá. Jak se z Losíka stal Oslík

Několik dní žil Oslík v cizím domě, kde vždycky krásně voněl, ale děti nebyly ani nablízku. Možná to ale netrvalo několik dní, nýbrž jen jeden den.

Jak jsme už říkali, s vnímáním času to Oslík moc neumí.

Zpočátku, když do pokoje, kde Oslíka nechali, někdo vešel, vždycky sebou trhl v naději, že je to Tereza. Brzy ale pochopil, že čekat na Terezu nemá smysl. A posmutněl.

Přesto asi za pár dní, možná už za den, byl Oslík znovu uložen do tašky (voněla opět čokoládou, což se Oslíkovi moc líbilo a vyvolalo to hezké vzpomínky) a odvezli ho autem.

Oslík si myslel, že pojede dlouho, jako tehdy v železné dodávce, ale ukázalo se, že to tak vůbec není. Hop, a auto zastavilo.

Z tašky Oslík moc neviděl, kam ho nesou. Zdálo se, že nahoru po schodech. Pak dveře, další dveře a zase nahoru. A pak taškou položili na stůl a bylo vidět úplně nic. Oslík naslouchal.

Dobré ráno, žáci. Dnes je krásný sváteční den. Dnes má Tereza narozeniny.

Oslík už docela dobře rozuměl lidské řeči. Začal jí rozumět už v továrně, kde dělníci neustále mluvili, když šili hračky. Proto bez potíží pochopil: „Dobré ráno, žáci. Dnes je krásný sváteční den. Dnes má narozeniny Tereza.“

Ale zatímco Oslík přemýšlel nad tím, co slyšel, přeslechl pokračování řeči a byl zaskočen, když ho najednou někdo chytil za rohy a vytáhl z tašky na jasné světlo.

Bože, jak se Oslík lekl! Dívalo se na něj nejméně patnáct párů očí. Hnědých, černých, modrých, nazelenalých.

Kudrnaté tmavé vlasy, rovné, zrzavé, to všechno se Oslíkovi mihlo před očima. Pevně zavřel oči. A když je zase otevřel, stála před ním světlovlasá dívka a svýma šedýma očima ho pozorně prohlížela. Ani si nevšiml, že ho předali do jejích rukou.

Jaký roztomilý oslík, řekla. A zněla ta slova úplně cize.

To je vánoční los, odpověděla na stejném pro Oslíka nesrozumitelném jazyce žena v hranatých brýlích.

Jaký je v tom rozdíl, když když se v slovech „Oslík“ a „Losík“ přeskládají písmena, vyjde přesně totéž, řekla Tereza a všichni najednou propukli v smích.

Oslík z jejich rozhovoru nic nepochopil. Kdyby ale uměl přeložit, pochopil by, že dostal jméno.

Tak se seznámil s paní domu, a k jeho překvapení to nebylo vůbec dítě, ale dospělá česká dívka. Od tohoto dne se Losík začal jmenovat Oslík a začala jeho dobrodružství.

Kapitola třetí. Jak Oslík přemohl svou vadu

Byl jednou jeden Oslík. A nohy měl tenké a vlály mu, jak chtěly. Sám byl ovšem, jak jinak, plyšový. Proto chodil na svých nohách-tlapkách nepříliš rovně a pořád se jimi pletl tam, kam nemá.

Jednou nechtěně trefil paní domu do oka, jindy srazil Medvídka Míšu na zem (seznámení s Medvídkem Míšou je samostatná kapitola). A Oslíka to velmi mrzelo...

Bál se, že tak přijde o všechny kamarády. Kvůli své přirozené nemotornosti.

Jednou ale Oslík uviděl zmrzlinu v rukou paní domu. Chtěl se jen podívat, jaká je uvnitř, v oplatkovém kornoutu, protože chuť je přece velmi důležitá: jahodová, čokoládová, pistáciová...

Oslík vyskočil a... vyrazil jí ji z ruky. Žbluňk! A zmrzlina spadla na hlavu Medvídkovi Míšovi a Lišáčkovi. Všichni Oslíkovi kamarádi se ocitli v chutné zmrzlině.

Zmrzlina spadla na hlavu Medvídkovi Míšovi a Lišáčkovi

Lišáček si spokojeně olizoval ocas, který teď sám připomínal oplatkový kornout, na jehož konci tál sladký kopeček.

A Medvídek Míša dlouhým jazykem slízával sladkost ze svého nosu.

A paní domu se smála.

Tak Oslík přijal a přemohl svou nejistotu kvůli mrzuté vadě. Ukázalo se, že to je dokonce legrace!

Pohádka Dobrá historie plyšového oslíka. Kapitoly 1–3 je k dispozici ve formátu FB2 pro telefony, tablety, počítače a čtečky e-knih.
Podobné pohádky
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
I Kolobok bývá osamělý. Proto se rozhodl — zaregistruji se na seznamce. Tím to všechno začalo. Moderní poučný příběh o tom, jak se Kolobok seznamoval na internetu
5 777 3
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Poučný moderní příběh o tom, jak si Zajíc a Vlk vyměnili ocasy. Co z toho asi vzejde?
31 932 3
Pohádka o princezně a drakovi
Pohádka o princezně a drakovi
Moderní pohádka o jedné princezně, která se strašně moc bála děsivého draka. Ale jednoho dne překonala strach a rozhodla se ho navštívit... A tak získala nového přítele.
12 439 1
Pohádka o třech koláčích
Pohádka o třech koláčích
Král jednou řekl svým dcerám — upečte mi každá koláč k mým narozeninám. Dvě budoucí princezny úkol splnily, ale třetí přišla s prázdnýma rukama. Z autorské pohádky se dozvíte proč
5 430 3

Chcete dostávat upozornění na nové pohádky?

↑