Nastala večer. Olga si uklídla svůj koutek, uložila panenku spát, medvídka posadila na měkký gauč. Vyčistila si zuby, umyla se a pohodlně si lehla do postele a tvrdě usnula.
Najednou se ozval tichý pláč. Hračky se probudily a viděly, že plačou barevné tužky, které ležely v krabičce na stole.
Proč plačete?
Zeptaly se hračky.
Olga nás vůbec nemá ráda.
Jak je to možné? Přece Olga velmi ráda kreslí a drží vás v ruce každý den.
Tužky začaly plakat ještě hlasitěji….
Vůbec nás nedrží správně, nesprávně.
Řekla červená tužka.
Mě svírá pevně v pěstičce.
A mě Olga svírá všemi čtyřmi prsty a od takového zacházení nás všechno bolí a obrázky vycházejí ne tak hezké…
Řekla modrá tužka.
Ano, ano. A já jsem úplně vyčerpaná v Olgině ruce.
Vložila se do rozhovoru pero.
Co tedy dělat?
Zeptaly se hračky.
Musíme pomoci Olze, naučit ji, jak správně držet pero a tužky v ruce. Jsem připravena vysvětlit, jak na to.
Řeklo pero.
Mě musíš držet třemi prsty, nahoře ukazovák, velký prst ze strany, ohnutý v úhlu, a prostředník dělá nejsložitější práci, je jako polštářek, nedovoluje mi unavit se. A pak píšu krásně, úhledně a nedělám chyby.
Určitě řekneme a ukážeme Olze, jak správně držet tužky, pero a štětec.
