Kdy se tato příhoda stala – nikdo si nepamatuje a neví. A zda se vůbec stala – to zůstává velkou záhadou. Jedním slovem, mohlo by se to stát kdekoli a kdykoliv.
V jedné staré chaloupě, v temném sklepě žily čtyři myšičky: Žulie, Žužka, Muška a Mašenka. Žužka a Žulie byly běžné šedé myšky, ale Mašenka a Muška se od nich lišily: jejich kožíšky byly bílé.
Šedé sestry Žulie a Žužka necítily lásku ke svým neobvyklým sestrám, protože byly jiné než všechny ostatní.
Nejspíš nám nejsou ani příbuzné, byly nám podstrčeny.
Neustále tvrdily sestry.
Ale to nebyl jediný důvod, proč je neměly rády. Pokaždé, když myšičky vyšly sbírat drobky nebo si pochutnat na něčem chutném, nebo si jen tak poběhat a pohrát si po velké chaloupě, hned se staly terčem černého kota pána domu Bazila.
Sotva se sestry prokradly, a kocour už tam byl, čekal a pozoroval svýma chytráckýma očima jako korálky bílé sestry a děsil ostatní. Rozhodly se, že se rozdělí a nebudou všechny čtyři vylézat z nory najednou.
Zpočátku bylo bílým sestrám smutno, ale pak se s tím smířily a začaly vylézat z podzemí samy. Měly strach, protože se Bazil mohl objevit kdykoliv. Ale zvědavost a touha po dobrodružství jejich strach zahnal.
Při průzkumu chaloupě se dostaly do zajímavého neobvyklého pokoje, který byl plný hraček. Sestry byly tak fascinované hračkami, že neslyšely, jak do pokoje vstoupila holčička s černým kotem v náruči.
Holčička se jmenovala Naďa a kocour, kterého už znaly, se jmenoval Bazil. Naďa byla také překvapená, protože nikdy neviděla bílé myšičky, a už vůbec ne takové zvědavé a nebojácné.
Takto se Mašenka, Muška, Naďa a Bazil spřátelili. Každé ráno sestry běhaly za svými novými přáteli, měly rády čas strávený spolu. A šedé sestry začaly Mašenku a Mušku ještě více nenávidět, protože kocour Bazil začal lovit jen je.
Jedné noční na Silvestra se bílé myšičky vydaly za Naďou, zatímco Žužka a Žulie zůstaly doma v podzemí. Hlasité neznámé zvuky shora jim nedávaly pokoj. Zvědavost zvítězila a rozhodly se podívat, co se tam děje. A jak se sešlo, na cestě se setkaly s kotem.
Bazil se vrhl na myšičky, chytil je za jejich šedé kožíšky. Kocourovi se velmi líbilo, když ho páni chválili. Přinesl myšičky dospělým, ale v silvestrovském shonu na něj neměli čas, takže kocour myšičky zavřel do klece.
Čas se blížil k vyslovení přání a otevírání dárků. Naďa s Mašenkou a Muškou se spustily k vánočnímu stromku. Pod stromkem bylo tolik dárků! Naďa připravila dárky i pro své kamarádky, protože v silvestrovskou noc by měl mít každý dárek.
Ale co je to? Na stole v kleci sedí Žužka a Žulie. A ať se sestry navzájem milují či ne, ať slyšely jakékoli výtky, přesto jsou si blízké. Bylo jim jich tak líto!
Naďo, prosím tě, udělej nám zvláštní dárek: pusť naše sestřičky!
V jeden hlas pískly Žužka a Žulie.
Naďa byla hodná a milá holčička, splnila prosbu svých kamarádek.
Radost neměla konce. Čtyři sestřičky se vrhly do tance, přitáhly si k sobě Naďu a Bazila.
Od té doby si myšičky sestry nikdy nehádaly a nerozešly se. Nyní všechny čtyři navštěvovaly Naďu a kocourka Bazila.
