V jednom pohádkovém lese žil Vlk. Jednoho dne se rozhodl jít si jen tak projít. Přestože počasí příliš nevybízelo k procházce — vypadalo to, že se chystá déšť — přesto se rozhodl jít se podívat, jak se věci kolem dějí.
Měl od rána skvělou náladu a zdálo se, že nic ji nemůže pokazit.
Tak tedy jde po širokém lesním pěšinkou, rozhlíží se kolem sebe, obdivuje přírodu a najednou, odkud se vzal, se objevuje Lška, sama osobou.
Ahoj, teto,
Oslovil ji Vlk,
Vidím, že nejsi zrovna veselá. Co se stalo? Obvykle tvůj milý úsměv mě také vede k veselí.
Ahoj, příteli,
Odpověděla Lška,
Počasí dnes není takové, abychom se radovali. Každou chvíli začne pršet. Není mi zrovna příjemné hledat si úkryt.
Nemáš pravdu, Lško,
Vlk se rozhodl dokázat opak,
Déšť je velmi potřebný. Kdyby nikdy nepršelo, jak bychom dál žili?
Nemyslíš na to správně,
Lška se nevzdávala,
Bez deště by nám bylo mnohem lépe: mohli bychom si klidně procházet, bavit se, pořádat různé akce a dokonce i lovit.
Ale vždyť všechno kolem nás by mohlo vysychnout, kdyby déšť včas nepolil,
Trval Vlk se znalostí věci,
Nebudeme mít zelenou trávu, krásné květy, listy na stromech.
Proč by to mělo najednou vyschnout?
Rozčílila se Lška,
Tobě nikdy neuvěřím.
Ale Vlk si stál za svým:
Dokážu ti, teto, že nemáš pravdu.
Jsem zvědavá, proč to já nemám pravdu?
Lška začínala být naštvaná.
Teď si vezměme dvě neobyčejně krásné fialky. A víš co?
Vlk se rozhodl, že bude moci Lšku přesvědčit,
Jednu ti dám, druhou si nechám.
Ó, jsem ti vděčná za takový dárek,
Lška zářila štěstím.
To ještě není všechno,
Pokračoval Vlk,
Jdi domů, vezmi si květináč, naplň ho zemí, zasaď do něj květinu a rozhodně ji nepolévej, já budu dělat opak — každý den ji budu zalévat vodou a porovnáme výsledky.
Dobře,
Souhlasila Lška,
Udělám, co si přeješ.
Od jejich rozhovoru uplynuly tři dny. Vlk znovu vyšel do lesa a čekal na Lšku. Nakonec se objevila, nenechala se dlouho čekat.
Ahoj, drahá sousedko, co říkáš na naši květinku?
Vlk zahájil rozhovor.
Lška vypadala smutně a sklíčeně:
Víš, Vlku, splnila jsem tvou prosbu, zasadila jsem fialku. Ale nějak vyschnula. Ano, nepolévala jsem ji. Tak co? Tohle se nemohlo stát, jsem velmi rozrušená. A jak se ti daří? Co se děje s tvou květinkou?
Ó, u mě je všechno v pořádku,
Radostně oznámil Vlk,
Moje květina nevyschnula, protože jsem ji zalévala. Stala se ještě krásnější a její vůně naplňuje můj celý dům.
Velmi toho lituji,
Řekla Lška,
Byla jsem prostě bláznivá z krásy té fialky.
Ne, netrápej se tak, teto Lško,
Uklidňoval ji Vlk,
Dám ti další. Tady, vezmi si ji. Pochopila jsi teď, že všechny živé rostliny bez vody hynou? Zasaď ji také do květináče se zemí a hlídej, aby byla vždy zalita. A ona ti na oplátku poděkuje tím, že tě bude těšit svou krásou.
Dobře, Vlku, slíbila Lška,
Všechno jsem pochopila. Děkuji ti, že jsi mě to naučil. Teď už budu vždy zalévat květy.
