Mitya je malý chlapec, který se nedávno naučil chodit a vůbec neumí mluvit, ale velmi rád zpívá. Často poklepává malou dřevěnou hůlkou po barevném xylofonu a hraje si zábavné melodie. Malý Mitya má mnoho hudebních nástrojů. Líbí se mu hlasité maracasy, které připomínají dětské chrastítka, a také malý hračkový tamburín.
Ale nejdůležitějším nástrojem v kolekci malého chlapce byl vždy velký průhledný buben. Miťovi se líbilo nejen poklepávat na něj malými hůlkami, ale také nahlížet dovnitř. Víko a dno bubnu byly průhledné a když ses podíval z jedné strany, viděl jsi skrz něj.
Jednoho dne k Miťovi přijel na návštěvu jeho bratranec Gosha. Byl podstatně starší než malý chlapec a už chodil do první třídy. Pokaždé, když Mitya viděl Goshu, se широко usmál a radostně mumlal. Líbilo se mu, že Gosha vždy vymýšlí zajímavé hry. Tentokrát to nebylo jinak.
Jakmile Gosha uviděl velký průhledný buben, měl plán. On a Mitya se měli stát opravdovými potápěči. Stačilo jen sundat horní víko z bubnu a nasadit si ho na hlavu.
Malý Mitya si rychle vzal veselou hru za svou. Velmi se mu líbilo si nasazovat buben a být potápěčem, a jakmile si buben ze hlavy sundal, radostně mumlal: "Ku-ku" a zase se schovával. Když přišla řada na Goshu, nasadil si improvizovaný "potápěčský přístroj" a s přesností se přetvařoval: zadržoval dech, lehl si na zem a intenzivně pohyboval nohama, představujíc si na nich ploutve.
Hra byla veselá a chlapci se do ní tak ponořili, že si ani nevšimli, jak k nim přišel velký domácí pes Korzhik. Přestože byl Korzhik o několik hlav větší než Gosha a už vůbec než Mitya, věkem se od chlapců moc nelišil – byl to štěně. Veselý a aktivní pes s radostí podporoval jakoukoli hru malých chlapců.
Tentokrát si nemohl nechat ujít zábavu. Nejdřív jen pozoroval, jak si chlapci hrají s bubnem, ale jakmile se na chvíli rozptýlili, přistoupil k nástroji a olizoval ho ze všech stran svým velkým a mokrým jazykem. Chlapci se na to podívali a smáli se ještě víc.
Korzhik také chce být potápěč! – vykřikl Gosha a radostně si začal nasazovat buben na hlavu psa.
Korzhik byl touto hrou velmi překvapen, ale zjevně se mu to líbilo. Jakmile si Gosha nasadil buben na jeho hlavu, pes ho chytil zuby a začal vrtět ocasem. A pak se stalo to, co se stalo. Radostný Korzhik začal kousat buben, zatímco chlapci ohromeni na něj kouukali. Brzy z nástroje zbyly jen hůlky. Právě v tu chvíli vstoupila do místnosti máma. Viděla, jak Korzhik žere buben, a velmi se rozrušila. Už chtěla psa pokárat, ale Gosha řekl:
Nestraší Korzhika, on se jen chtěl stát potápěčem!
Takže jste mu buben dali k jídlu? – podivila se máma.
Gosha vyprávěl, jak se to všechno stalo. Nejdřív byla máma velmi rozrušená, že chlapci buben rozbili, protože se Miťovi v něm tak líbilo hrát. Ale když slyšela příběh o potápěčích, nemohla se zdržet smíchu.
Vy malí potápěči, kde jste kdy viděli psa s potápěčským přístrojem? – zeptala se máma.
Takže Korzhik je první pes-potápěč na světě! – s hrdostí prohlásil Gosha.
Od té doby si Korzhik v domě vysloužil novou přezdívku. Všichni ho začali nazývat hlavním potápěčem. Velmi se mu to líbilo a vždy radostně vrtěl ocasem, když slyšel své nové jméno.
A Miťovi máma koupila nový velký buben, tentokrát ale ne průhledný, aby se už nedal zaměnit s potápěčským přístrojem.
