Na okraji vesnice, v cihlové domě žila dívka Ira se svou maminkou. Vesnice se nacházela nedaleko velkého města a krajina zde byla nádherná. V hustém lese rostlo mnoho hub, na louce před lesem se daly nasbírat jahody, malý potůček, který protékal okrajem vesnice, se vlévá do malého jezera, kde rádi plavali kačenky a přilétávali sem i dva sněhobílí labutě. Proto si vesnice v každý víkend oblíbilo mnoho rekreantů.
Jednoho dne maminka požádala Iru, aby odnešla babičce léky a potřebné potraviny. Irina babička žila v dedině za lesem a cesta nebyla příliš dlouhá.
Maminka:
Iro, dcerko, babička onemocněla, běž lesem a odneste jí léky.
Ira:
Maminko, vůbec se mi nechce! Za chvíli začíná můj oblíbený kreslený film a pak jsme se s kamarádkami chystaly jít k jezeru.
Maminka:
Jdi, nebude to trvat dlouho, a až se vrátíš, určitě si s kamarádkami projdeš.
Ira si oblékla své oblíbené gumové holínky s puntíky, růžový pláštěnku, vzala si léky a vyšla z domu. Měla jít přes pole, pak kousek lesem, podél potůčku, kolem jezera. Šla už uprostřed pole, když uslyšela:
Myška:
Dívko, pomoz mi, někdo vyhodil balíček a zavřel mi vchod do nory. Tam jsou moje mláďata, bez mě se ztratí.
Ira:
Ó, myško, musím spěchat k babičce, jinak se nevrátím včas k kamarádkám.
Ale Ira se přece jen naklonila, odstranil balíček a pokračovala dál. Přišla k okraji lesa a uslyšela něčí stón:
Bříza:
Ahoj dívko, neboj se, jsem to já - březka. Pomoz mi, lidi na jaře ze mě sbírali mízu, udělali řezy a zatloukli hřebíky. Bolí mě to, míza ze mě stále vytéká, a to je pro mě jako krev. Mohu zahynout.
Ira:
Promiň, březko, ale spěchám!
Ale Iře se březka zželelo, s námahou vytáhla velké hřebíky z kmene a pokračovala dál.
Ira:
Nasbírám květiny pro babičku!
Dub:
Nesbírej je, dívko, netrh květiny! Než se dostaneš k babičce, zvadnou, a mnohé květiny, které chceš nasbírat do kytice, už v našem lese téměř nenajdeš.
Ira se zamyslela nad slovy Dubu a rozhodla se květiny nesbírat. Tak si zpívajíc svou oblíbenou písničku došla k lesnímu potůčku. Břehy byly měkké a bahnaté, bylo těžké jej překročit.
Ira:
Hej, bobře, postav mi můstek přes potůček! Velmi spěchám k babičce!
Bobr:
Ahoj dívko! Pomůžu ti, jen mi slib, že mi pomůžeš vytáhnout odpadky z potůčku. Lidé sem vyhodili všechno možné: konzervy, láhve, gumu, všechno to otrávuje vodu. My bobři trpíme, trpí i ryby, které v potůčku plavou.
Ira:
Dobře, bobře, sama si neporadím, ale určitě přemluvím své kamarádky, aby ti a rybkám pomohly.
Bobr Iře pomohl přejít potůček. Dívka pokračovala dál. Uslyšela zvonivý hlas, který volal o pomoc. Viděla malého ptáčka, který létá nad husté trávě a hlasitě pláče.
Ira:
Co se ti stalo, proč tak hlasitě křičíš?
Ptáček:
Pomoz mi, dívko! Sama si neporadím! Můj ptáček vypadl z hnízda a nedaleko se potuluje liska, najde ho a sní.
Ira:
Ó, ptáčku, co se mi dnes děje? Všichni potřebují mou pomoc!
Iře se ptáčka a jeho maminky zželelo. Našla v husté trávě malý shluk. Vyšplhala se na strom a vrátila ptáčka do hnízda.
Ptáček:
Děkuji ti moc, dívko.
Ira pokračovala dál, nevšimla si větve, zakopla a padla, poranila si nohu.
Ira:
Kde se v lese vzala rozbitá láhev?
A viděla Zajíčka, který seděl pod jedličkou a hořce plakал.
Ira:
Co se ti stalo, Zajíčku?
Zajíc:
Ležím si od rána pod jedličkou, slunce se prodírá skrz větvičky a hřeje mi srst. A najednou na mě padá něco velmi těžkého, pak ještě a ještě. Zasáhlo mě do tváře a do tlapky. To si v lese turisti tak hráli. Odpočívali si a rozhodli se pobavit. Nechali tady spoustu odpadků, rozbili i láhve a odešli. Ještě nezhasili oheň. Naštěstí prošel déšť, jinak by byla katastrofa.
Ira:
Musím sebrat střepy, aby se nějaké zvířátko neporanilo.
Ira sebrala rozbité láhve, zakopala je do jamky a pokračovala dál. Vyšla z lesa k jezeru a tam jsou dva labutě. Jenže předtím byly sněhobílé, teď jsou jejich pírka šedivá.
Ira:
Ó, labutě, co se vám stalo s vašimi pírky?
Labutě:
Iro, rádi jsme každý rok létali na toto jezero, ale postavili zde velký závod, který do jezera vypouští škodlivé látky. Ryb je zde stále méně a voda se stává špinavou. Teď si budeme muset hledat nový domov pro naši rodinu.
Iře se stalo smutno, protože se jí s kamarádkami tak líbilo koukat na ty krásné ptáky, byli to skvosty vesnice. Dívka se zarmoutila a pokračovala dál. Konečně viděla v dálce střechy domů. To byla dedina, kde žila její babička. Na louce u vesnice potkala Irku Vlk, který ležel v trávě a skučel.
Ira:
Co se ti stalo, Šedivče?
Vlk:
Chtěl jsem se dostat k tvé babičce první, ale bolí mě břicho. Ještě nedávno jsem byl veselý a dobře živený, ale v našem lese už není co jíst. Včera jsem chytil Kozičku na sousedním poli a dobře jsem si pochutnал. Ale ta Kozička předtím jedla trávu na poli vzdáleného státního statku a právě tam ji postřikali různými chemikáliemi, tak mě to teď trápí. Půjdu si do lesa hledat léčivé byliny.
Ira:
Buď v lese opatrný, Vlče, turisti tam včera nechali hory odpadků a rozbili spoustu skla.
Vlk:
Děkuji.
Vlk si smutně povzdechl a odešel se sklopenou hlavou. Ira se chtěla prodrat mladou březovým hájem, když neudělala ani pár kroků, sedí na pařezu Medvěd.
Ira:
Ahoj, Medvěde! Co tu děláš? Jdi do lesa!
Medvěd:
Ahoj dívko. Bojím se jít do lesa, včera tam někdo nezhasil oheň a málem jsem shořel. Všichni vědí, že v takové suché a větrné počasí se v lese nesmí rozdělávat ohně, může vypuknou požár. Teď se bojím vrátit se, velmi nechci v ohni shořet. Sousední les vykáceli a k zimě si musím připravit příbytek.
Ira:
Chraň se, Míšo!
Medvěd:
Nic na to nezmůžu, vrátím se do svého lesa, snad přežiju zimu.
A medvěd odešel do lesní tmy. Ira vyšla z mladého lesíka a potkala Lišku.
Ira:
Ahoj, Lišičko, co tu děláš?
Liska:
Přemýšlím, kde bych sehnala jídlo. Od včerejšího rána jsem nic nejedla. V lese už není co jíst. Budu si muset zajít do chlívku na okraji vesnice.
Ira:
Ó, Lišičko, je mi vás zvířat líto. Lidé si ani neuvědomují, jak těžké je zvířatům v přírodě. Velmi je těžké žít uprostřed odpadků. A lesů je stále méně. Ani si neuvědomujeme, jakou škodu způsobujeme životnímu prostředí.
Všichni:
Lidé, zamyslete se!
Nejste sami na naší zemi!
Všichni ptáci a zvířata jedním hlasem křičí!
Zachraňte potomstvo, lesy a pole!
Nepalte ohně a nestavějte továrny!
Dovolte nám žít šťastný život!
Domácí vzdělání.
