Chlapeček Vova byl takový nešikovný, jakého svět ještě neviděl. Jeho pokoj byl neustále zavalený hračkami nebo věcmi, které si přinesl ze ulice. Oblečení bylo rozházené po celém domě. Nosil ponožky různých barev, košile mu nikdy nebyla zastrčená v kalhoty.
Rodiče se dlouho snažili uvést dům do pořádku. Ale všechny jejich pokusy selhaly, jejich syn byl zcela neorganizovaný.
Obzvláště nedbalý byl Vova k knihám, z nichž většinu si vypůjčil z knihovny. Začal číst jednu knihu, ale brzy se mu znudila. Pak si vezl další knihu z knihovny, začal ji číst, ale i ta se mu znudila. Během školního roku si Vova z knihovny vypůjčil horu knih, ale ani jednu si nepřečetl ani do poloviny. Knihy byly rozházené po jeho pokoji, přenášel je z místa na místo. Některé knihy měly vyrvanné a pokreslené stránky perem a tužkou.
Když se školní rok chýlil ke konci, všem dětem bylo oznámeno, že musí vrátit knihy do knihovny. Vova přišel domů a začal hledat knihy v chaosem, který vytvořil. Ano, nešikovný chlapec si samozřejmě všiml, že v mnoha knihách chybí stránky. Nalezené stránky rychle nalepil do první knihy, kterou měl po ruce, a vydal se do knihovny.
Když knihovník viděl knihy, které mu Vova přinesl, byl velmi překvapen.
Co jsi s těmito knihami dělal?
Přísně se knihovníka zeptal Vova.
A co s nimi není v pořádku? Byly takové.
Jsi si tím jistý?
Samozřejmě.
Spěšně odpověděl Vova.
Pak se vydej do této pohádky a přesvědč se sám.
S těmito slovy knihovník otevřel roztrhanou knihu, udělal kouzelný znak rukou a fouknul na Vovu s takovou silou, že se chlapec ani neuvědomil, jak se ocitl v hustém lese.
Před ním stála chaloupka na kuřích nožkách. Vova se rozhodl jít dovnitř. Za stolem seděla velmi zajímavá dvojice: stará a strašná Baba Jaga a obrovský Drak.
Jak jsem se sem mohl dostat?
Neustále opakoval Drak a rozhlížel se kolem sebe.
Proč se tak trápiš?
Uklidňovala ho Baba Jaga.
Ty to nechápeš, stará? Já jsem z úplně jiné pohádky. Měl bych střežit princeznu. Bez mě si nebude moci vybrat důstojného manžela. Jen já mohu otestovat kvalitu rytířů, jejich odvahu a zručnost.
Drak v malé chaloupce dunivě řval a nervózně mával svým obrovským ocasem.
Právě tehdy si Baba Jaga všimla Vovy, který stál v dveřích.
A ty kdo jsi? Také z jiné pohádky? Zabloudil jsi, ubohý?
Jedovatě se Baba Jaga zeptala.
Ano.
Zamumlal Vova.
Sedni si. Vyprávěj.
Řekl Drak.
A co bych měl vyprávět? Prostě jsem se zabloudil.
Ach, kdyby se mi podařilo najít toho, kdo knihy poškodil. Já bych mu...
Všechny tři hlavy Draka hrozivě řvaly!
Já vím, jak ho najít.
Náhle vykřikla Baba Jaga.
Mám kouzelný talíř. Ukáže nám, kdo knihy trhá a lepí do naší pohádky cizí stránky.
Nemám klidu kvůli tomuto Drakovi.
Pokračovala Baba Jaga a pohlížela na vystrašeného Vovu.
Celé dny létá a hledá hrad s princeznou, ale nemůže ho najít. A pak z frustrace začne řvát tak, že se stromy třesou. Nikdo nemá klidu.
Stále to opakovala stará žena.
Baba Jaga vytáhla talíř a chystala se kouzellit, ale zastavil ji Vova.
Když zjistíme, kdo je vinen, co pak? Jak nám to pomůže vrátit se do našich pohádek?
Zeptal se Vova.
Tak on musí napravit svou chybu, když způsobil takové neštěstí.
Řekla Baba Jaga.
Baba Jaga vyslovila kouzelná slova a na povrchu nádoby se jako na televizi objevily obrázky. Baba Jaga spolu s překvapeným Drakem viděli, jak Vova nedbalě zacházel s knihami: házel je, rozházel je. Viděli také, jak rychle slepil jednu z knih.
Takže ty jsi způsobil chaos v naší pohádce. Teď tě upeču a sním.
Vykřikla Baba Jaga.
Ne. Já tě teď sním.
Řval Drak.
Ale já začnu první!
Vykřikla jedna hlava.
A já chci střed, nejchutnější část!
Přidala se střední hlava.
A mně zbydou zbytky. Zbytky jsou sladké.
Zlomyslně zazpívala třetí hlava.
Vova se sotva vysvobodil od zbláznělé dvojice v chaloupce. Běžel tak rychle, že si nevšiml, jak se ocitl u řeky. Na břehu seděla dívka a hořce plakala.
Proč tady pláčeš?
Rychle se Vova zeptal, zadýchán.
V této pohádce bych neměla být. A bez mě v mé pohádce všichni zahynou.
Smutně odpověděla dívka.
A ty kdo jsi?
Jak kdo? Já jsem Marija-umělkyně. A ty jak se jmenuješ a jak se sem dostal?
A právě tehdy se Vova poprvé v životě přiznal ke své nešikovnosti a vyprávěl, jak kvůli němu došlo k záměně pohádek.
Jak se to dá dělat?! Kvůli tvé nešikovnosti a nedbalosti trpíme všichni. A my všichni jsme utrpěli.
Zaryčela Marija.
Už to chápu. Všechno bych napravil. Jen nevím, jak se vrátit domů.
Marija-umělkyně měla kouzelnou sílu. Pomohla Vovovi vrátit se domů.
Když se ocitl doma, viděl všechen svůj chaos a jakoby se v něm něco zlomilo. Něco se v jeho duši změnilo. Chlapec jako by byl očarován, velmi opatrně a pečlivě začal lepit všechny vyrvanné listy, předtím si je porovnával se sousedními stránkami, aby se nemýlil.
Chlapec pracoval bez ustání a postupně byly všechny knihy opraveny a vráceny do knihovny. A jeho pokoj je nyní vždy pořádný.
Od té doby byla každá kniha, která se objevila v Vovově pokoji, chráněna v dokonalém stavu a vždy byla přečtena od začátku do konce! Chlapec se stal opravdovým milovníkem knih.
Tak poučná historie změnila nešikovného Vovu ve velkého milovníka čtení a velkých znalostí — Vladimíra!
