Dobrý zemlepolz a ušlechtilý krtníček
2 957

Dobrý zemlepolz a ušlechtilý krtníček

Autor:
Autorská pohádka s obrázky pro děti školního věku ― 7–10 let ― o neobyčejných zvířatech s neuvěřitelnými schopnostmi. Nová pohádka o obyvateli Pěnivého lesa ― zemlepolzovi ― a o jeho dobrodružstvích. Pohádka o přátelství, vstřícnosti a cti. Děti pochopí, jak důležité je pomáhat druhým a držet slovo.

Zemlepolz jménem Lonь byl podle měřítek obyvatel Pěnivých lesů podivín. Nikdy nepracoval, málo mluvil a jen se celými dny povaloval na slunečné mýtince, porostlé jasně zelenou měkkou trávou.

Zemlepolzem ho přezdívali proto, že nikdy nevstal, neskákal a neběhal, jen se plazil po zemi. Jedl trávu a listy a ranní rosu pil. Lonь pocházel z těch druhů zvířat, které žily na druhém konci pohádkového ostrova zvaného Zatmění. Jak se dostal do Pěnivých lesů, nikdo nevěděl. Ani on sám už zapomněl, jak se tak daleko od domova ocitl.

Ale to ho netrápilo. Vlastně ho netrápilo skoro nic. Jen déšť dokázal přimět, aby se přesunul z mýtinky pod strom, pod nímž se stejně tak povaloval a užíval si chládku.

Tvarem Lonь připomínal deku. Byl pokryt krásnou přelivavou srstí černé barvy.

Místní obyvatelé zemlepolze moc nemIlovali za to, že nepracuje, ale zároveň ho nikdo neobtěžoval. Nic špatného nedělal. Tak by to zůstalo, kdyby jednoho horkého suchého dne nepřišla pohroma.

V lese vypukl požár a shořela celá vesnice. Lonьova mýtinka se také proměnila v černou skvrnu. Nikdo nebyl zraněn, ale obyvatelé vesnice neměli kde bydlet. Bylo rozhodnuto odejít na jih ― na konec Pěnivého lesa.

Pro zemlepolze to byla špatná zpráva, protože jeho druh není přizpůsoben dlouhým přesunům.

Poprvé za mnoho let se Lonь lekl. Plazil se ke každému obyvateli bývalé vesnice a prosil, aby ho vzali s sebou. Všichni však odmítli. Nikdo nechtěl tahat zbytečný náklad.

Lonь prosí, aby ho vzali s sebou

Obyvatelé opustili vesnici. Uplynuly tři dny. Lonь měl velký hlad, ale doplazil se jen kilometr od své, dříve zelené, mýtinky. Síly mu došly. Opřel se o zčernalý strom a rozplakal se. Najednou uslyšel, jak kdesi nedaleko někdo také pláče.

Vzal se do duše a plazil se k místu, odkud zvuk vycházel. Když dorazil, uviděl, že malý krtek leží přimáčknutý pod kmenem doutnajícího stromu. Lonь neváhal ani vteřinu a vrhl se bědáčkovi na pomoc. Opřel se o sousední strom, odstrčil kládu od krtka a tím vysvobodil zajatce.

Lonь osvobozuje zajatce z pasti

Zemlepolz ležel na zádech a těžce dýchal, když nad jeho hlavou se objevily překvapené, malé a velmi roztomilé oči.

Moc děkuji za záchranu, velký… Promiňte, nevím, jak vás mám oslovit, ― řekl krtek dětským hlasem. Nebyl mu ještě ani rok ― byl to ještě drobeček.

Říkej mi zemlepolz, tak mi všichni říkali, ― tiše odpověděl Lonь.

Děkuji moc, pane zemlepolzi, kdyby nebylo vás... ― zopakoval krtek a hned začal drmolit a mávat rukama a vyprávěl, jak se dostal pod strom a sledoval, jak pomalu doutná. Jak se bál.

Pak se však krtek prudce zastavil, zvedl tlapku nahoru a krátce se představil:

Mo-Mo – to je moje jméno. Jsem krtek.

Moc mě těší, Mo-Mo, ― odpověděl zemlepolz.

Odkud jsi, pane zemlepolzi? Podle tradice bych se měl poklonit tvým rodičům na poděkování za záchranu.

Své rodiče neznám, ― smutně odpověděl Lonь.

A odkud jsi? ― nedal se malý krtek.

Bydlel jsem nedaleko odsud, ale naše vesnice shořela a teď nemám kam jít, ― ještě tišeji řekl zemlepolz.

To nesmí být. Ty jsi mi pomohl, a tak já pomohu tobě, ― přísně promluvil Mo-Mo, ― půjdeme k našemu nejstaršímu krtkovi Tamtamovi. Zná odpovědi na všechny otázky, určitě ti ukáže cestu.

Lonь souhlasil, nic jiného mu stejně nezbývalo. Za pár hodin krtek Mo-Mo a zemlepolz Lonь dorazili ke vchodu do nory, která vedla do podzemní říše krtků.

Na vstupu je přivítal krtek-strážce opancéřovaný kovovými pancíři. Na hlavě měl obrovské brýle s tlustými skly, které mu zvětšovaly oči do absurdních rozměrů, ale přitom mu nepomáhaly lépe vidět.

Stůj! Kdo tam leze? ― zvolal strážce a rychle zašpulil nozdrami, jak větřil.

To jsem já ― Mo-Mo, ― krátce odpověděl krtáček a zamířil přímo do nory.

A co mám dělat já? ― zeptal se zemlepolz malého Mo-Ma.

Stačí říct své jméno a jít za mnou, ― krátce odpověděl krtáček.

Lonь se pomalu přiblížil ke vchodu do nory a když uslyšel očekávanou otázku, řekl:

Já jsem Lonь.

A k čemu vlastně je stráž, když stačí říct jméno a projít? – zeptal se zemlepolz krtka.

Je to jednoduché: když k nám zavítá nějaký nepřítel, určitě své jméno neřekne. A tehdy se spustí poplach, to je přece logické, ― odpověděl Mo-Mo a pokračoval dál.

Opravdu logické, ― zamumlal si pod nos Lonь a plazil se za Mo-Mem.

Plazili se temnými chodbami krtčího království poměrně dlouho, dokud nevstoupili do obrovského slavnostního sálu osvětleného pochodněmi.

Místnost byla nezvyklá. Přesněji řečeno, sama o sobě se od ostatních nelišila, ale chování krtků se tu změnilo zcela zásadně. Všichni se pohybovali po kořenech visících ze stropu pomocí tlapek, aniž by se nohama dotkli podlahy.

Tohle je trůnní sál. Po podlaze smí chodit jen král, ― řekl Mo-Mo, který předvídal otázku.

Mo-Mo a Lonь se chytili kořenů a začali lézt do vzdáleného rohu sálu

Chytili se kořenů a Mo-Mo s Lonьem začali šplhat do vzdáleného rohu sálu, kde na pleteném křesle seděl starešina Tamtam. Nohy starešiny byly obaleny velkým listem nezvyklé rostliny a na rameni mu visela taška upletená z liány. Odtud Tamtam vytahoval odpovědi na otázky.

Když si vystáli krátkou frontu, zemlepolz a krtek Mo-Mo se konečně obrátili na Tamtama.

Vážený starešino! Pomoz nám, ― nahlas řekl Mo-Mo.

Tvá otázka, synu Om-Oma, ― důstojně promluvil Tamtam.

Jak najdeme rodiče zemlepolze Loně? Musím se jim poklonit, zachránil mi život! ― velmi vážně řekl malý krtek.

Starešina krtků otevřel svou tašku, divadelně v ní zahrabal a vytáhl pero a kulatý šedý kámen. Tyto předměty bez jakéhokoli vysvětlení předal Tamtam zemlepolzovi.

Za několik minut dorazili poutníci do další místnosti, kde bylo možné seskočit na zem. Lonь byl zmatený. Prohlížel si předměty, které mu dal starešina.

Co to může znamenat? – zeptal se Lonь Mo-Ma.

Je to velmi jednoduché: musíme jít k šedým skalám na jih, k hnízdu zlatých ptáků, ― krtek rychle odpověděl.

Cíl byl vytyčen, a tak přpřeměřili trochu vody z podzemního potoka a přátelé se vydali na cestu.

Po dvou dnech dorazili zemlepolz a malý krtek na okraj ostrova, kde nad mořem majestátně tyčily obrovské šedé skály a na vrcholu zlatým světlem zářila hnízda velkých ptáků.

Zemlepolz a malý krtek dorazili na okraj ostrova

Když vystoupali na vrchol, spatřili neuvěřitelný obraz: kolem vysokého zlatého stromu kroužili ohnivci a shazovali červené plody pro svá mláďata. A u samé země poletovaly vlněné deky a chytaly ovoce, aby se nerozbilo. Byli to příbuzní Loně.

Přátelé s úžasem sledovali divadlo barev, které se před nimi odehrávalo, když tu se z hejna létajících dek oddělily dvě. Rychle letěly k Lonьovi a Mo-Movi.

Zemlepolz, sledujíc přibližující se dvojici, tiše zašeptal:

To jsou oni!

A měl pravdu: byli to jeho rodiče. Vrhli se k Lonьovi a pevně ho objali.

Zemlepolz si najednou vzpomněl na ten osudný den, kdy vypukla silná bouře a jeho silný poryv větru odnesl daleko. Ale to všechno je minulost, konečně je doma a ví, čím se teď bude zabývat. Nebude se plazit po zemi, jeho určením je létat na nebi!

Po objetí chtěl Lonь představit rodičům svého kamaráda krtka, ale Mo-Mo udělal sám krok vpřed a, skláněje hlavu před Lonьovými rodiči, nahlas řekl:

Jsem Mo-Mo z krtčích končin. Váš syn mi zachránil život, a podle staré tradice se před vámi skláním.

Rodiče objali i jeho. Všichni byli šťastní. A když skončila hostina na počest návratu Loně, souhlasili, že malého krtečka odnesou domů zlatí ptáci. A když odlétal pryč, opět se uklonil, jak si to vyžaduje stará tradice.

Malého krtečka souhlasili odnést domů zlatí ptáci

Pohádka Dobrý zemlepolz a ušlechtilý krtníček je k dispozici ve formátu FB2 pro telefony, tablety, počítače a čtečky e-knih.
Podobné pohádky
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
I Kolobok bývá osamělý. Proto se rozhodl — zaregistruji se na seznamce. Tím to všechno začalo. Moderní poučný příběh o tom, jak se Kolobok seznamoval na internetu
5 777 3
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Poučný moderní příběh o tom, jak si Zajíc a Vlk vyměnili ocasy. Co z toho asi vzejde?
31 933 3
Pohádka o princezně a drakovi
Pohádka o princezně a drakovi
Moderní pohádka o jedné princezně, která se strašně moc bála děsivého draka. Ale jednoho dne překonala strach a rozhodla se ho navštívit... A tak získala nového přítele.
12 439 1
Pohádka o třech koláčích
Pohádka o třech koláčích
Král jednou řekl svým dcerám — upečte mi každá koláč k mým narozeninám. Dvě budoucí princezny úkol splnily, ale třetí přišla s prázdnýma rukama. Z autorské pohádky se dozvíte proč
5 431 3

Chcete dostávat upozornění na nové pohádky?

↑