Baba Jaga a chytrý Ivanuška
5 735

Baba Jaga a chytrý Ivanuška

Autor:
Autorská pohádka pro děti předškolního věku o staré Babě Jadě a jejím známém Lesním duchu, o hledání přátel a vzájemné pomoci. Jak Ivanuška pomohl Babě Jadě přestat dělat zlé věci.

V hustém, temném lese, mezi vysokými starými stromy, stála malá chatka. Stojí na třech nohách, ale ne obyčejných, nýbrž kuřích. Staré desky byly porostlé mechem, květované záclonky vybledly, a z komína den i noc valil se černý-černý kouř. V tomto domě bydlí babička. Bydlí zde již dlouho, více než sto padesát let. A tuto babičku zná každý, ale ne každý ji viděl. Bylo napsáno mnoho pohádek o ní, složeno mnoho písní, ale ne všechny jsou pravdivé. V tomto starém, na první pohled opuštěném domě, žije skutečná Baba Jaga.

V temné noci nespí, v chatce na kuřích nožkách svítí světlo v okně. Sedí Baba Jaga s Lesním duchem a pije čaj. Vede rozhovor o svém samotářském životě:

Řekni mi, Lesní duchu, jsi mi přítelem?

Ty, babko, jsi úplně zešílela. My, nadpřirozené bytosti, nemáme přátele. Koho potkáme, toho vyděsíme a dáme do pece.

A proč tedy, zeleňáku, jíš moje suchárky a piješ čaj litrů, když nejsme přátelé?

Jak by to jinak mělo být? Musíme si navzájem pomáhat, jinak bychom se v temném lese ztratili.

Takže nemám v stáří ani jednoho přítele. To je něco!

Ty, Jago, se nezabývej hloupostmi, raději si přidej dřeva do pece, jinak zmrznem. Pij čaj s marmeládou a jdi spát. Zítra by nám měli poslat dalšího hloupého Ivanuška. Musíme udělat všechno jako obvykle. Já ho budu honit po lese, a když se unaví, pošlu ho k tobě. Ty ho nakrmíš, napojíš a dáš do pece. Domluveno?

Ach, Lesní duchu, co bych dělala. Znam své povinnosti, už tolik let to samé.

Tak je to dobré, běžím, Babo Jago, připravit se na příchod hosta.

Následující den byla Jaga mimo sebe. Pořádně si zahřála pec, upekla chutné buchty k čaji pro Ivanuška a tentokrát se snažila zvlášť. Šla dokonce do lesa a nasbírala chutných bylin, aby je přidala do čaje. Usedla si k oknu, posunula záclonky a začala Ivanuška vyhlížet. Prošla hodina, pak druhá, host nepřichází. Baba Jaga se unavila a začala se cítit smutně:

Ach, už sto let to samé. A nechápu proč.

Zavřela oči a usnula. Spala by až do večera u okna, kdyby neuslyšela naléhavé klepání na dveře.

Je tu někdo? — zeptal se neznámý mužský hlas.

Baba Jaga se ze spánku skoro zapomněla odpovědět. Protřela si oči a řekla:

Stůj v lese zády, k chatce čelem.

Nemohli byste mi prostě otevřít dveře? — naléhavě požádal mužský hlas.

Jindy by se Baba Jaga rozhněvala a hosta by vyděsila, ale tentokrát se překvapila sama sebou a řekla:

Jdu, jdu, zlatíčku.

Když otevřela dveře, Baba Jaga si prohlédla hosta. Nepodobal se běžnému hloupému Ivanuškovi. Měl chytrý pohled, a na hlavě neměl pihy, ale v rukou měl kytici květin.

Nejste náhodou u špatných dveří? — rozhodla se babička hosta upřesnit.

Jste Baba Jaga? — zeptal se muž.

Nikdo mě tak ještě nenazval... — dojala se Jaga. — Všichni říkají "babka" nebo "Jaga", Lesní duch mě dokonce nazývá "starou vránou". A ty kdo jsi? Hloupý Ivan?

Jsem Ivan, ale ne hloupý. Ivanuška-chytrý. Můj otec mě poslal do lesa, abych zjistil, co s Babou Jagou dělat, jak ji porazit. Říkám vám to upřímně, protože vás nehodlám porazit. Přinesl jsem vám květiny. Lesní duch mě sice honit po lese, ale díky němu jsem našel krásnou louku, kde rostou takové květiny. — Ivanuška-chytrý podal Babě Jadě kytici.

Stará žena květiny přijala a byla zmatená. Nevěděla, kam je dát. Otřela si prach z okna, nabrala vody do staré nádoby a postavila ji na parapet.

Pojď dál. Budeme si dávat čaj. Určitě jsi unavený z běhání po lese.

Děkuji, babičko, s chutí si s vámi dám čaj a pojedím nějaké koláče.

Vyprávěj, kde bydlíš, čím se zabýváš.

A možná byste mi raději vyprávěla o sobě? Abych si o vás udělal správný obrázek. V dedině říkají, že jste "zlá vědma", ale já lidem nevěřím. Oni, aniž by vás znali, pomlouvají tak krásnou babičku.

Ach, ach, co to říkáš, vnoučku. Jak je možné tak starou Jagu nazývat. Sto padesát let tu bydlím, a v dedině jsem nebyla ani jednou. Vidíš sám, můj život je prostý.

Vidím, vidím, útulná chatka.

Ach, lžeš, Ivanuško, a ještě se říkáš chytrý. Kde je tu útulno, všude je prach.

To si hned napravíme, — řekl Ivanuška a vstal od stolu. — Kde máte hadry a vědra? Chápu, že se vám těžko skláníte, máte vážený věk. Teď vám umyju všechny podlahy a otřu prach.

Ale ne, ne, není třeba, — začala si stěžovat stará žena.

Ivanuška si mezitím sám našel vědro, nalil do něj vodu, vzal hadr a začal mýt podlahy a otírat prach. Baba Jaga se na něj dívala a byla ohromená: jaký je to šikovný chlapec, jak obratně zachází s hadrem.

Mám zřídka hosty, rozumíš. Tolik let jsem na světě, a přátelé se mi nenašli, — smutně si povzdechla.

A co Lesní duch? Není ti přítelem? — odpověděl Ivan a pokračoval v pečlivém otírání prachu.

Ten zelený? Chce si jen u mě dát čaj a kousat suchárky. Říká, že nadpřirozené bytosti nemají přátele... — zamyslela se stará žena.

Vzpomněla si, že by měla Ivanuška dát do pece, ale nechtělo se jí to. Rozhovor byl zajímavý. Rozhodla se čekat, vždycky to stihne, a takového společníka už možná nikdy nepotkám.

Hotovo, babičko, teď máte čisto a útulno. Pojďme si přidat dřeva do pece, bude ještě teplejší.

Opravdu jsi chytrý, Ivane, — začala mluvit Jaga se smutkem. — Děkuji ti za pomoc a za laskavá slova, ale slyšel jsi snad, co Jaga dělá s cestovateli?

Jak bych to neuslyšel, slyšel. Dáváte je do pece na lopatu.

Ano, dávám. Rozumíš, je to taková práce. Každý musí dělat svou práci. Rozumíš?

Jak bych nerozuměl. Chcete mě také dát do pece?

V tom je právě problém, že se mi líbíš. Jsi dobrý člověk, přilnula jsem si k tobě celým svým starým srdcem, ale Lesní duch mě bude nadávat, když tě pustím, — smutně řekla Jagě.

Když není jiného řešení, dejte mě do pece, — bez váhání řekl Ivan.

A co? Ani se nebojíš? Nebudeš utíkat? Nebudeš se mě snažit oklamat? Byl tu jeden, který mi sám nabídl, aby si sedl na lopatu!

Jak bych mohl? Když bude Lesní duch na vás zlý, musím do pece. Chápu všechno. Jen jsem vám chtěl poděkovat za pohostinnost. A čaj byl dobrý, chutný s bylinkami. Tak co teď...

Ivanuška-chytrý si vzal lopatu, přidal dřeva do pece a začal si na lopatu lézt.

Počkej! Nemohu to tak udělat.

Ale babičko! Nedělejte si starosti, je to vaše práce, chápu všechno.

Slezaj z lopaty, hned! — rozkázala Jaga.

A já neslezám, není důvodu ztrácet takové dobré místo.

Slezaj, když ti to říkám! Je to moje chatka, dělám co chci. Když říkám, že tě do pece nedám, tak tě nedám! — řekla Jaga a přistoupila k peci, aby Ivanuška srazila.

Ivan slezl z lopaty a řekl:

Děkuji vám, Babo Jago, na vaši laskavost nezapomenu, a Lesního ducha si s vámi vezmeme.

A jak ho chceš vyhnat? V tomto lese žije déle než já, metlou ho odtud nevyženete.

Znam jeden způsob. Vyhnat ho nemůžeme, ale můžeme ho usmířit...

A Ivanuška-chytrý vyprávěl svůj plán, jak učinit zlého Lesního ducha dobrým. Ivanuška a Baba Jaga se začali připravovat na příchod Lesního ducha.

Blíže k večeru se objevil Lesní duch u chatky na kuřích nožkách. Přišel k Babě Jadě, ale ona neotvírá. Procházel se kolem chatky a řekl:

Proč, stará, neotvíráš?

Náhle slyší Lesní duch, jak někdo na pařezu tloukl holí. Je to starý obřad, aby se Lesní duch přilákal. Šel na zvuk. Vidí, že tam stojí Ivan a Baba Jaga.

Co si vymyslela, Jago? Proč jsi Ivana nedala do pece? To není správné, porušuješ zákony lesa. Teď vám oběma něco udělám. Vás lechtám, víte.

Lesní duch se chystal nasměrovat své kouzlo na Jagu a Ivana, když vidí — mají oblečení naopak. Je to stará ochrana před lesním duchem. Pochopil, že nemůže nic dělat.

Drahý Lesní duchu, pojďme se domluvit, — řekl Ivan.

Ani ne, já jsem s hloupými Ivany nikdy nejednal! A nehodlám!

Ale on není hloupý, je chytrý. Lesní duchu, nebuď tvrdohlavý, pojďme se domluvit, jak máme žít v míru. Nejsi už sám unavený z děsení cestovatelů? Ty jsi lesní duch, měl bys chránit les, hlídat zvířata, a my s tebou už tolik let děláme hlouposti, — začala Jagu přesvědčovat.

Zatímco Baba Jaga mluvila, Ivanuška-chytrý vytáhl z tašky sladké bonbóny, perníky, sušenky a rozložil je na pařezu. Četl v jedné knize, že Lesního ducha lze takto usmířit.

Lesní duch viděl dary a řekl:

Chcete mě koupit, usmířit...

Ale ne, starý, myslíme na tebe. Aby sis sám rozhodl, co se ti líbí více: děsit lidi nebo se s nimi domluvit.

Ach, dobře, dejte mi vaše bonbóny, tak ať je to. Co chcete na oplátku?

Prosím vás, přestaňte děsit všechny v lese. Pokud se cestovatel ztratil, můžete mu pomoci najít cestu domů. Ale pokud přijde do lesa se špatným úmyslem, pak je to na vás, jak s ním naložit.

Dobře, domluveno, — neochotně řekl Lesní duch a sbíral bonbóny.

Musím jít, byl jsem rád, že jsem vás poznal, — řekl Ivan a obrátil se na Jagu a Lesního ducha.

Ivanuško, na babičku Jagu nezapomínej, přijď si k nám na čaj s marmeládou. Upeku koláče, pozveme Lesního ducha. A ty nám budeš vyprávět, jak lidé v dedině žijí.

Samozřejmě, s radostí!

Ivanuška-chytrý se vrátil domů bez problémů a řekl svému otci, že se v lese všechno změní. Kdo půjde do lesa s dobrými úmysly, vždycky si najde cestu domů. A pokud jde pro houby a lesní plody, musí Lesního ducha usmířit a položit mu bonbón na pařez, pak vás zavede na louku plnou hub.

Ale pokud někdo přijde do lesa se špatným úmyslem, kouří oheň nebo chytá veverky — ať se Lesního ducha a Baby Jagi bojí, nebudou s ním shovívaví, a bude štěstí, když si stihne odnést nohy.

Pohádka Baba Jaga a chytrý Ivanuška je k dispozici ve formátu FB2 pro telefony, tablety, počítače a čtečky e-knih.
Podobné pohádky
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
I Kolobok bývá osamělý. Proto se rozhodl — zaregistruji se na seznamce. Tím to všechno začalo. Moderní poučný příběh o tom, jak se Kolobok seznamoval na internetu
5 777 3
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Poučný moderní příběh o tom, jak si Zajíc a Vlk vyměnili ocasy. Co z toho asi vzejde?
31 933 3
Pohádka o princezně a drakovi
Pohádka o princezně a drakovi
Moderní pohádka o jedné princezně, která se strašně moc bála děsivého draka. Ale jednoho dne překonala strach a rozhodla se ho navštívit... A tak získala nového přítele.
12 439 1
Pohádka o třech koláčích
Pohádka o třech koláčích
Král jednou řekl svým dcerám — upečte mi každá koláč k mým narozeninám. Dvě budoucí princezny úkol splnily, ale třetí přišla s prázdnýma rukama. Z autorské pohádky se dozvíte proč
5 431 3

Chcete dostávat upozornění na nové pohádky?

↑