Na půdě malého bytového domu žila kočka se svým malým zrzavým koťátkem. Neměli majitele a proto si musela kočka matka obstarat potravu pro sebe i pro malé koťátko sama. Bylo to těžké pro maminku-kočku, protože ve velkém městě není jednoduché sehnat jídlo samo. Naštěstí někdy přinesli dobří lidé misky s různorodým jídlem. Nebo se podařilo chytit ptáčka. Někdy se stávalo, že museli jít spát hladoví.
Uspávajíc své koťátko, matka-kočka mu myla srst svým jazyčkem a malý chlupatý klubíčko vrčel.
Mami, povídej mi pohádku!
Prosilo koťátko.
O statečném princi a kočkách-čarodějích!
A kočka začala svou pohádku jemným a pomalým hlasem.
Dávno, dávno v obrovském hradě žil mladý princ, který byl od narození velmi zvědavý. Zajímal se o všechno, rád jezdil na koních a hrál si s dvorními psy. Ale jedno ho velmi trápilo, jeho otec Král a matka Královna mu nedovolovali opustit hrad. A on byl zvědavý, co tam je.
Malý princ se vynořil na nejvyšší věž a koukal do dálky, kde viděl les, a za lesem byla malá řeka. Mnoho ptáků a zvířat. A mladý statečný hrdina by tak rád navštívil ta místa a viděl je zblízka, lovil zajíce, dotkl se studené vody v řece.
A tak jednou, pracovník hradu vycházel z brány a zapomněl ji zavřít za sebou. Princ se nemohl ovládnout a vykročil z brány. Venku už se začínalo stmívat, ale to statečného chlapce nezastavilo. Vydal se směrem k lesu, mával svým dřevěným mečem, běžel a byl rád, že je na svobodě, vdechoval vůni voňavých luční trav. Princ si užíval, jak se mu zdálo, svobodu.
Ale než chlapec vešel do lesa, napadl ho velký černý krkavec. Máchával křídly, hlasitě krákal, snažil se klovat svým mocným zobákem vyděšeného prince. Nebyl to prostý krkavec, ale zlý čaroděj, který dlouho čekal, až mladý princ opustí hrad.
Chlapec se dal na útěk hluboko do lesa, aby se schoval mezi stromy před rozzuřeným ptákem, ale krkavec se nevzdal. Princ vybíhal na malou louku v hloubi lesa. Uprostřed louky stál velký pařez, na kterém seděly dva velké kočky, chlapci se zdálo, že oči těchto koček svítí zeleným světlem. Překvapivě se jich ani nebál, naopak se radoval, když je viděl.
Kočky se upřeně podívaly na černého krkavce, ten jakoby ztuhl ve vzduchu.
Malý prince!
Promluvila jedním z koček sametovým hlasem.
Rychle se schuj za nás a nevykukuj!
Ukázalo se, že to nebyli prostí kočky, ale kočky-čaroděje. Babička kdysi vyprávěla malému princi o nich. Říkala, že tyto kočky pomáhají všem, kteří se dostanou do potíží.
Chlapec se schoval za pařez, na kterém seděly kočky, cítil, jak ho obalují tenké větvičky jako pavučina, které se objevily odkud. Chlapec se zcela stal neviditelný na pozadí zeleného lesa. Zlý čaroděj, když se probral z omámenosti, ho neviděl, odletěl z louky.
Princ strávil celou noc s kočkami, které ho hřály. A ráno, když se rozednilo, se statečný chlapec rozhodl vrátit se zpět k hradu. Rozhodl se, že už nikdy nevyjede za brány bez doprovodu dospělých.
Kočky-kouzelníci se obávaly pustit chlapce samotného, šly ho provázet až k samým branám hradu. Král a královna viděli syna zdaleka, vyběhli mu vstříc, protože celou noc nespali a byli zničení, když hledali malého prince.
Chlapec objal svou maminku a tatínka, prosil je za odpuštění, že bez povolení opustil hrad a tím porušil jejich zákaz. Přísahal, že od nynějška bude vždy poslouchat jejich rady, protože chtějí pro něj jen dobré.
Chlapec vyprávěl o svých dobrodružstvích v lese a jak ho kočky-čaroděje zachránily před zlým krkavcem-čarodějem. Král navrhl, aby zůstaly dobré kočky v jejich hradě, slíbil, že je budou dobře krmit chutným jídlem a hladit je večer. Kočky souhlasily s takovým příjemným návrhem a zůstaly žít mezi lidmi.
Poslouchajíc příběh matky-kočky, koťátko uslo, vrčelo i ve spánku. Byl statečný a odvážný, ničeho se nebál, protože byla s ním jeho matka.
Ráno, když ještě úplně nesvítalo, se zrzavé koťátko probudilo, matka vedle něj nebyla, asi šla hledat jídlo. Zvědavý malý zvířátek vyhlédlo z okna půdy, přestoupilo tlapkami přes mřížku a ocitlo se na střeše, která byla po noční rose vlhká a kluzká.
Tlapky sklouzly a malý zvířátek se valilo dolů. Naštěstí vedle domu stál starý dub, jehož větve dosahaly posledních pater. Koťátko se zázrakem chytilo větve a po chvíli se ocitlo na zemi.
Malý klubíčko se poprvé ocitlo na ulici samo. Všude kolem chaos, lidé běží po svých záležitostech, hluk aut.
Koťátko se vyděsilo, nevědělo kam jít, ze strachu běželo přes dvůr, několikrát na něj skoro někdo šlápnul. Sedlo si vedle lavičky a bylo úplně zmatené. Bylo zmatené, malému bylo strašně, co dělat, protože úplně zapomnělo cestu zpět domů.
Když vidělo přes ulici vícepodlažní dům, koťátko si myslelo, že to je jeho dům a tam je jeho matka. Běželo tím směrem, ale když vybíhlo na silnici, zázrakem neupadlo pod kola projíždějícího auta. Naštěstí řidič včas všiml a zastavil se.
Když přiběhlo do dvora domu, koťátko si sedlo vedle jednoho ze vchodů a přemýšlelo, co dělat dál. Vtom se otevřely dveře vchodu, vyběhla z nich velká pes, vrhla se hlasitě štěkajíc na chlupaté zvířátko, chystajíc se na něj zaútočit.
Chudák koťátko, ještě více vyděšené, se dalo na útěk, nedaleko na parkovišti stálo auto s otevřenými dveřmi, právě do něj náš hrdina skočil, bez vědomí ze strachu. A pes běhal kolem a pokračoval v hlasitém štěkání.
Majitel auta v tu dobu ukládal věci do kufru, když uslyšel štěkání psa, podíval se na stranu interiéru automobilu. Nahlédl dovnitř a viděl, jak se malé zrzavé koťátko schoulilo na sedadle, schovávajíc se před zlým psem.
To je ale nečekaný nález!
Usmál se muž.
No, když jsi se mi vkradl do auta, musím tě si nechat! Tím spíše, že dnes má moje vnučka narozeniny a bude se radovat z takového dárku!
Mašo, podívej se, jaký dárek jsem ti přinesl!
Zavolal dědeček vnučku.
Sám se mi vkradl do auta, schovávajíc se před psem!
Dědečku, dnes se mi splňují všechny sny!
Nadšeně vykřikla Maša.
To je nejlepší dárek, o kterém jsem si mohla přát! Budu mu říkat Ryšánek!
Takto se malé zvědavé koťátko našlo majitelku a zůstalo žít s lidmi. Matka-kočka dlouho hledala neposlušného synka, ale když se dozvěděla, že si pořídil útulný domov a starostlivé majitele, byla z toho velmi šťastná. Protože její malé koťátko bude vždy dobře nakrmeno a zahřáto láskou.
