Byla to lišce. Byla to elegantní zrzavá kráska, která se grácií houpala v bocích a mávala huňatým ocasem, pomalu se pohybovala po úzké lesní stezce. Povaha krásky byla v naprostém rozporu s jejím vnějším vzhledem.
Její chytrost a lstivost byly tak nesnesitelné, že se všichni lesní obyvatelé snažili vyhnout setkání s ní. Lišce šla a zřejmě někoho hledala. Ano, měla v úmyslu setkat se s kýmkoli, jen aby si zlepšila náladu, která se jí od rána nepovedla.
Nálada... Krásná se najednou všimla, že její manžel už dlouho nevidí její kouzlo, její nové krásné šaty, tak dobře vybrané pro její štíhlou postavu, a nedělá jí komplimenty. A naopak, začal často říkat hloupé a absurdní poznámky typu "...dům je bez malých tlusťoučkých lišáků prázdný", že "...v domě nevoní paní domu...".
"S věkem všechny lišky hloupnou!" rozhodla se, ale nálada...
Nejlepší lék na sklíčenost měla lišce: někoho oklamat, nasměrovat na falešnou stopu, nebo prostě jen klevetit. Bohužel byla stezka prázdná, les jako by vymřel.
Najednou se pohybla tráva a na stezce se objevil had. Jeho vzhled byl tak nečekaný, že se lišce nedobrovolně zachvěla, ale rychle se vzpamatovala, narovnala se, ukázala svou štíhlou postavu a hned začala mluvit:
Ahoj, nejmudrější z nejmoudrých! Jak jsem ráda, že se setkávám právě s tebou! Samozřejmě se velmi spěchám, ale mluvit s tebou je čest pro každého obyvatele lesa. Víš... Říkají, že se na trhu objevila vykrmená kuřata a krocaní, chtěla bych ochutnat něco chutného! Pojďme spolu, pobavme se pořádně!
Lišce se bála ztratit svého partnera v rozhovoru, mluvila rychle a tím se stávala ještě přitažlivější. Bez chvíle zastavení nějak rychle převedla svůj monolog na osobní problémy, jako by spěchala vyjádřit vše, co se hromadilo v její vášnivé duši.
Konečně rozpálená kráska vypálila téměř vše, co trápilo její hrdé lišičí srdce. Chvíli čekala a, když nedostala odpověď, pokračovala v monologu trochu pomaleji:
Ale když se mi setkáš, řekni mi, proč jsou všichni "chlápkové" takoví nudáci? Můj budoucí manžel se už dlouho snaží udělat ze mě hospodyni, špinavou a nikomu nepotřebnou. Ale ne!
Lišce zvedla nosík.
Jsem ještě mladá a krásná, abych seděla v noře...
Hadi, jak víme, se skutečně vyznačují moudrostí a nejsou mnohomluvní.
Takový je život.
Řekla.
Každá zábava se někdy skončí a my zůstaneme sami se svým svědomím. A nikdo se nevyhnout tomuto těžkému rozhovoru, nikdo.
Tato slova, řečená "do ničeho", nebyla poučná a nevyvolala bouři protestu v tvrdošíjném srdci lišky, ale něco se pohnulo v duši této pyšné bytosti, neznámá síla ji přinutila usednout na nejbližší pařez.
Rozpálené krásce se už nechtělo předvádět své šaty, někam jít, někoho vidět a bez ustání si povídat...
A také se jí už nechtělo radovat z cizích neštěstí.
Pomalu se lišce vrátila domů, oblékla si jednoduchou skromnou kožešinu a začala uklízet dlouho nečištěnou noru....
