Gluboko-hluboko v nejhustší divočině, v nejzapadlejším starém lese žila babička s vnoučkem Nastěnkou. Nastěnka byla hodná a pracovitá dívka s velkým lidským srdcem.
Jednoho zimního večera, když babička seděla u krbu a pletla si ponožky pro vnoučku, zatímco Nastěnka jí čítala pohádku. Náhle někdo tiše zaklepal na okno. Dívka vyhlédla z okna. V temnotě spatřila svého přítele, zajíčka Sněžka. Jak byl bílý a měkký! Dívka si přehodila přes ramena šálu a vyšla na dvůr.
Ahoj, Sněžku. Co se děje tak pozdě?
Zeptala se Nastěnka.
Ahoj!
Rozhlížeje se kolem sebe a třesoucí se strachem začal svůj příběh malý zajíc.
Máme u nás zajíců velké neštěstí! Všichni jsme si vyměnili své kabáty za zimní bílé, ale sněhu není, takže nás lišky a vlci vidí na míli daleko. A jak si máme nazdobit vánoční stromek, jak pozvat Dědečka Mrazu na tanec v kruhu? Může být Nový rok bez sněhu? Možná Zima zapomněla na své povinnosti nebo je prostě nemocná?
Vyskakoval vystrašený zajíc otázkami.
Netruchli, něco si vymyslíme.
Přesvědčivě uklidňovala Nastěnka.
Co když napíšeme dopis Zimě?
Vešli do domu a začali psát dopis. Prosili Zimu o spoustu bílého sněhu, lehkých sněhových vloček, mrazivého mrazu, aby všechna zvířátka mohla radostně přivítat Nový rok.
Ale jak mu dopis doručíme, kdo ví, kde Zima bydlí?
Zamyslel se malý bílý zbabělec.
Poslání pošleme s vrabcem, je rychlý a šikovný, určitě najde cestu.
Rozhodla se dívka.
Vrabec souhlasil, aby pomohl svým přátelům, vzal dopis a letěl na sever.
Zima opravdu zapomněla na své povinnosti. S hrnkem horké čaje a voňavými čerstvými buchty seděla u televize a sledovala své oblíbené kreslené filmy. Zatímco sněhové vločky se nudily v komůrce. Tak moc chtěly ven, aby si hrály s vichřicí na ulici! Mráz se také zarmoutil, prosinec se chýlí ke konci a on dosud nepřiskuboval dětským tvářím.
Vrabec byl tak unaven dlouhou cestou, že si na větvi velkého dubu lehl a usnul. Dopis mu hned vypadl z zobáku. Spadl přímo do medvědí brlohy.
Ó, skoro jsem prospál Nový rok! To mi Dědeček Mráz poslal dárek.
Radoval se medvěd a vylezl ze své brlohy. Rozhlédl se kolem a podivil se:
Ale kde je sníh?
Medvěd se rozhodl zase si lehnout do zimního spánku, ale uslyšel něčí tichý pláč.
Zvedl hlavu a spatřil malého vrabce.
Proč tak hořce pláčeš, malý?
Zeptal se medvěd.
Vrabec vyprávěl medvědovi, že Nastěnka napsala dopis Zimě. O tom, jak chce pomoci lesním zvířátkům uspořádat sněhový novoroční svátek s tancem v kruhu a Dědečkem Mrazem.
Tak tedy já donesу dopis Zimě.
Bez dlouhého přemýšlení řekl medvěd.
Pevně držíc dopis v tlapě, vydal se Medvěd hledat Zimu. Tak dlouho se pohyboval lesem, že byl velmi unaven. Sedl si na pařez, aby si odpočinul. V tu chvíli se zvedl vítr, vytrhl mu dopis z tlapy a odnesl ho s sebou.
Medvěd se rozčílil a požádal o pomoc jelena:
Možná ty, rychlonohý, víš, kde Zima bydlí, donesеš jí dopis od všech zvířat?
Jelen se vrhl za dopisem, dostihl ho a vydal se na cestu. Blíže k večeru byl u ledové chalupy.
Zaklepal kopytem na dveře, čekal na pozvání a podal Zimě dopis.
A pak se stalo zázrak!
Když Zima otevřela dveře komůrky, měkký sníh se sněhovými vločkami zasypал všechno kolem, mráz spoutал řeky a jezera, krásně vyzdobil okna domů.
Kolik práce měla Zima! Oblékla stromy do bílých kabátů, keře do šál, zemi také zasypala sněhem.
Nastěnka vyšla ven a tam - byla zima, opravdová, bílá a třpytivá pohádka!
Dívka si vzala košík s jablky a bonbóny a šla hledat svého neštastného přítele Sněžka. Bylo nejvyšší čas nazdobit lesní vánoční stromek.
A na louce už vřela práce! Zajícům-bílákům už se vůbec nebála ani vlka, ani lišky.
Shromáždivši všechna zvířata v tanec v kruhu, šťastní zajícové blahopřejí k Novému roku a čekají na příjezd Dědečka Mrazu!
